Duben 2017

Farma HEDECKO

27. dubna 2017 v 23:00 | Luca |  Doporučení a tipy
Máte rádi přírodu?
Jezdíte na koních, nebo máte rádi zvířata?
Rádi trávite čas se super lidmi?
Hledáte místo na prázdniny nebo dovolenou s přáteli?
Máte rádi dobré pivo,nebo horkou čokoládu :) ?


Pokud jste na všechny tyto otázky odpověděli ANO je pro Vás farma Hedecko to nejlepší místo :)

KDE SE FARMA NACHÁZÍ?

v Břežanech


UBYTOVÁNÍ:

Apartmány jsou vybaveny kuchyňskou linkou s nádobím, indukčním dvouvařičem nebo elektrickým sporákem, rychlovarnou konvicí, televizí, prošívanými dekami a polštáři, ložním prádlem, ručníky a utěrkami. Na farmě je možné zakoupit nápoje, některé trvanlivé potraviny a mražené výrobky. Dále je možné si u nás koupit sele, kuřata a klobásy na grilování. Pokud budete mít zájem o další stravování, je možné se domluvit v blízkém rekreačním zařízení. Otevřena a k dispozici je též společenská místnost s barem, kde je možné podávat snídaně. V apartmánech je zajištěné pokrytí signálem WiFi.



Já osobně na farmu HEDECKO, jezdím už X let a je to nejlepší místo na světě hned po mém domově :)



foto je zkopirováno ze stránek Hedecka, informace o farmě jsem našla též na stránkách :)

Pocit bezpečí a respekt

25. dubna 2017 v 8:00 | Luca |  Koně
RESPEKT
Respekt nebo úctu koně cítí například k jedinci, který vede stádo. Bezmezně mu věří, že on najde vždy to nejlepší řešení pro všechny a často na něm závisí přežití celého stáda. Takový kůň nikdy se členy stáda nebojuje a nemá konflikty, protože ho ostatní respektují jako toho nejúžasnějšího vůdce a nikdo by si nedovolil na něj vztáhnout kopyto. Cílem člověka by mělo být stát se právě takovým obdivovaným vůdcem.

POCIT BEZPEČÍ
Je opakem strachu. Je to ten nejdůležitější pocit, o který bychom se měli snažit, aby kůň cítil. Když se kůň cítí v bezpečí, tak neútočí, není agresivní, neleká se, je v pohodě a přístupný. Pokud se nám v koni podaří vyvolat pocit bezpečí, máme jistého spolehlivého parťáka, který nás nebude chtít zklamat. Koně si totiž nesmírně cení vůdců, kteří dokáží zajistit potravu a hlavně bezpečí. O tom více v jiném článku.

Jestli mají koně ještě jiné pocity zatím nikdo neví. Myslím si, že koně se třeba neurážejí. Nikdy jsem se nesetkala s uraženým koněm. Zato s uraženým psem nebo kočkou ano. Koně také neřeší plemennou příslušnost a myslím si, že neřeší ani krásu. Hodně mi hlavou vrtá škodolibá radost, zlomyslnost. Věda zatím tvrdí, že koně a poníci nejsou schopni škodolibých naschválů, ale mnoho lidí si stojí za tvrzením opačným a dalo by ruku do ohně za to, že viděli, jak se oči jejich koně či poníka smějou nějaké lumpárně. Já osobně se zatím přikláním k tvrzení vědy, ale nestojím za tím názorem s pevností skály. Já se zatím s takovým zvířetem nesetkala, ale jednou, kdo ví?

Další pocit, u kterého si nejsem jistá je závist. Se závistí jsem se také setkala více u koček a psů, než u koní. Pokud vedle sebe uvážete dva koně a jednomu dáte krmení a druhému ne, nevím, zda bude ochuzený jedinec cítit pouze vztek nebo vyloženě závist. To nechám na vás :) Stejně tak si nejsem jistá se zármutkem. Spousta koní nehne brvou, když jejich stádový kolega zemře, ale údajně se našli i tací, kteří se krátce po smrti svého druha utrápili k smrti. Přestali jíst, pít, komunikovat a pak konec. Já zažila takového jednoho závisláka na jedné jediné kobylce, od které se nehnul na krok a čekala jsem, co se stane, až ho odvezou do jiné stáje. Kupodivu žádné trápení nenastalo, žral a pil normálně a za chvíli si oblíbil jinou kobylku, což mě trochu znejistělo, co se týká pocitu zármutku u koní. Ale možná je to jako u lidí. Někdo se se ztrátou partnera už nikdy nevyrovná a jiný to neřeší a najde si jiného.
Plakající kůň. Neexistuje. Viděla jsem koně s ohromnými bolestmi při kolice, při zlomené noze, hříbátko odvržené matkou, klisnu, která přišla o hříbě, a i když se tito koně cítili velice zle, nikdy jsem neviděla ukápnout jedinou slzu. Někdy zvířata mohou mít výtok z očí a lidé hned dávají videa na internet, jak zvířata pláčou. Myslím si, že pláč je ryze lidská záležitost. Pláč nastupuje ve chvíli, kdy už mozek není schopen se vyrovnat se emocemi. U zvířat to očividně funguje jinak, i když víme, že jsou schopna zažívat také velmi silné emoce.
Každopádně je o čem přemýšlet a co zkoumat, toto téma je poměrně čerstvé a na odhalení čeká jistě spousta důležitých a zajímavých poznatků, které nás zase posunou ve vnímání koní trochu dál.

Jarní výživa koníkuů

24. dubna 2017 v 20:48 | Luca |  Koně
Jarní pastviny
V zimě má mnoho koní omezený přístup na pastviny a to hned z několika důvodů: na mokrých pastvinách působí koně velmi destruktivně na půdu. Často trhají trávu i s kořeny a mohou kopyty páchat velké škody na drnech.
Pastva je pro koně nejpřirozenější ať už z hlediska výživy tak i pohybu. Obecně se koně rádi pasou a tráví čas v široce otevřených prostorech. Pokud mají 24 hodin přístup na pastvu, budou pasením trávit cca 17 hodin. Asi 10 % z celkového času stráveného na pastvě koně vynaloží na pohyb, který je mimo jiné důležitý pro udržení správné gastrointestinální funkce. Na horších pastvinách to bude ještě více, neboť koně vyhledávají chutné krmivo. Stejně tak budou více chodit, pokud budou sami. Při celodenním pohybu na pastvě (24 hodin) můžou koně nachodit cca 13 - 15 km. Pokud se pasou jen přes den (7 hodin) je to jen 4 - 5 km. Vleže stráví cca 2 hodiny, v období 3 - 4 hodin před svítáním.
Možnost pást se delší dobu má své velké výhody. Dobře řízená pastva bude ekonomický zdroj vysoce kvalitního krmiva. Může být vynikajícím zdrojem stravitelných živin pro koně, zejména energie a dusíkatých látek. Jarní pastva má vysoký obsah lehce stravitelných sacharidů a bílkovin, čímž se podobá jadrnému krmivu, a proto je vhodné snížit jeho množství v krmné dávce. Obsahuje pouze 20 % sušiny a zbývajících 80 % je voda, což je zcela zásadní rozdíl proti senu, kde je tento poměr obrácený. Při celodenním přístupu na pastvu můžou koně denně přijmout 1,8 - 2,3 kg cukru denně! Obsah živin je nejvyšší během jara a na podzim. Starší tráva má mnohem nižší obsah energie, bílkovin a celkovou stravitelnost ve srovnání s jarní rostoucí pastvou. Za určitých okolností může splnit většinu nutričních potřeb koně. Pochopitelně pro koně pracující, rostoucí, vysokobřezí a kojící klisny nemusí ani velmi kvalitní jarní pastva postačovat a je nutné doplnit chybějící živiny pomocí koncentrátů. Za 24 hodin při dobré kvalitě pastvy kůň spotřebuje kolem 8 % své hmotnosti. K přijetí sušiny rovnající se 1% tělesné hmotnosti je nutný pobyt na pastvě min 8 - 10 hodin. Při kratší pastvě budou nezbytná doplňková krmiva k dostatečnému příjmu sušiny z pícnin.
Jeden z několika způsobů jak postupně navykat na pastvu je postupné zavádění, kdy prvních pár dní necháme koně na pastvině zhruba 0,5 - 1 hodinu. Během 14 dnů dobu strávenou na pastvině stále zvyšujeme. Koně by při navykání neměli chodit na pastvu hladoví, aby nedocházelo k přežírání a s tím spojenými zdravotními komplikacemi. Nezbytnou součástí pastviny by měl být minerální liz. Před začátkem pasení by měla mít výšku kolem 15 cm.

Prostor potřebný pro pastvu:
  • Klisna s hříbětem - 0,7 - 0,8 ha
  • Ročci a dospělí koně - 0,6 - 0,8 ha
  • Odstávčata- 0,2 - 0,4 ha

Pokud je plocha na koně menší, hlavní význam pastvy bude spočívat v pohybu koně a přívod živin bude vedlejší funkce.
Vedle zmiňovaných výhod, může na pastvině číhat pro koně mnoho nebezpečí. Jedním z nich může být poměrně vysoké riziko nakažení parazity na špatně udržovaných pastvinách. Koně by měli na jaře na pastvinu odcházet již odčerveni. A rovněž pastvina by měla být zbavena co největšího počtu parazitů, což znamená buď pravidelné sbírání výkalů (ideálně 2x týdně) nebo na větší ploše rozvláčení (nejlépe za teplého počasí, při teplotách nad 30˚C, v období, kdy na pastvě nejsou koně). Další nebezpečí je v podobě zvýšeného rizika průjmů, kolik a laminitidy. Nahrazení sena jarní trávou způsobí změny ve složení střevní mikroflóry, a pokud jsou příliš prudké, dochází k výše uvedeným zdravotním komplikacím, protože se mikroflóra nestačí adaptovat. Pro koně náchylné k laminitidě a některým poníkům je nejlepší se těmto bohatým, jarním pastvinám úplně vyhnout. U vnímavých koní může tyto problémy spustit i omezené množství pastvy.
.
Línání
Typické pro toto období je línání. Nedostatek proteinů a aminokyselin může tento proces zpomalit. Naopak mastné kyseliny, zejména omega-3 a omega-6, vyskytující se právě na jarních pastvinách, v lněném semínku nebo rýžových otrubách mohou výrazně přispět ke kvalitnější srsti.

Lněné semínko
Ve výživě koní má své místo již desítky let hlavně pro svoje pozitivní účinky na srst. Bohužel se často špatnou úpravou sami připravíme o ty nejcennější látky, které semínko obsahuje. Rovněž časté obavy z otravy jsou zcela zbytečné, pokud se krmí v běžně doporučovaném množství, což je pro dospělého koně kolem 100 - 120 g a pro hříbě 50 - 80 g. Bez nežádoucích účinků lze krmit až 500 g. Proti tomuto mýtu svědčí i fakt, že lněné semínko je oblíbené i v lidské výživě mimo jiné proti zácpě a u těhotných žen k usnadnění porodu. Jako jedno z mála krmiv je velmi dobrý zdroj mastných kyselin, na které jsou ostatní krmiva velmi chudá. Mimo jiné obsahuje také kolem 40 % tuku, 30 % stravitelné vlákniny, 20 % bílkovin a široké spektrum minerálních látek.

A v jaké formě ho podávat?
  • Celé semínko - nejznámější varianta je povařit až se vytvoří sliz a vychladlé podat do krmné dávky. Toto ovšem zcela změní nutriční profil. Z této úpravy je nejvýznamnější sliz, který potáhne žaludek a střeva, ovšem cenné mastné kyseliny, které se varem ničí je potřeba dodat v jiné formě.
  • Extrudované lněné semínko. Připravené správným technologickým postupem si zachová všechny důležité živiny. Procesem extruze se eliminují všechny antinutriční látky a zároveň se zvýší stravitelnost mastných kyselin.
  • Mačkané, drcené. Tato úprava je nutná provádět bezprostředně před krmením, neboť mastné kyseliny jsou nestálé a hrozí žluknutí. Lze zalít studenou nebo vlažnou vodou, čímž rovněž zeslizovatí stejně jako při vaření. Pokud ho podáváme suché, zeslizovatí v trávicím traktu.
  • Lněný olej - je velmi nestabilní a žlukne během několika hodin, proto většinou obsahuje velké množství konzervantů, pokud není v kombinaci s vitamínem E, který působí jako přírodní konzervant. Kromě zdroje omega-3 mastných kyselin může sloužit i jako zdroj energie. Mnohem výhodnější je krmit semena, jelikož obsahují další mikroprvky, které do oleje nepřechází.

Stejně tak jako všechny zdroje tuků, lněné semínko by mělo být zaváděno postupně během 3 - 5 dnů. Pokud se zkrmuje společně s olejem, může působit projímavě. Ideální doba zkrmovaní je během března a dubna. Poté již pasoucí se koně získávají potřebné živiny z jarní trávy.
.

Deprese

24. dubna 2017 v 15:00 | Luca |  Koně
DEPRESE
Ano, koně mohou upadnout do deprese. Pokud jsou nuceni do nudné, neustále stejné, dlouhotrvající a náročné práce, ve které nevidí smysl, je na ně činěn neustálý nátlak, žádná pochvala a jen víc a víc práce, přestanou mít radost ze života a upadnou do apatie. Zažila jsem a není to nic příjemného. Pak mi bylo blbé si toho koně vůbec brát pod sedlo. Naštěstí to nebyl ten typ deprese, kdy už není návratu zpět a kůň se po ubrání práce dal zase psychicky dohromady. Jsou však případy, kdy jiskra v oku vyhasne navždy a nikdo s tím už nic nezmůže. S takovým případem jsem se naštěstí osobně nesetkala, toto vím pouze z jistých zdrojů. Dále koně mohou upadnout do deprese při ztrátě oblíbeného druha, se kterým trávili většínu času nebo klisna může mít depresi po ztrátě hříběte. Kdysi jsem zažila příhodu, kdy do té doby bezproblémová klisna přišla o hříbě. Brzy na to se jiné klisně narodilo hříbě, ale ona jej odvrhla. A ta klisna, která přišla o hříbě, se změnila v nenávistnou bytost a jakmile se odvržené hříbě přiblížilo ke stádu, hned po něm vyjela a popravdě, tak zlostný výraz v obličeji jsem vídala u koní málokdy. Jednou málem nebohé hříbě zadupala do země, když po něm šla a hříbě při útěku upadlo. Myslím si, že klisna upadla do hluboké deprese ze ztráty svého hříběte a místo, aby si adoptovala hříbě odvržené, si na něm naopak vybíjela vztek. Za několik dalších dní se klisna začala chovat podivně (blíže nedokážu vysvětlit) a o dva dny později byla nalezena mrtvá, zaklíněná mezi dodávkou a zdí na dvoře. Co se tam tehdy stalo je dodnes záhadou, zda se jednalo o nešťastnou náhodu nebo promyšlenou sebevraždu.. Informaci o úmrtí klisny znám pouze z doslechu, takže přesnější informace nemohu podat. Každopádně deprese je vážná věc u lidí i u zvířat. Já sama mívám depresivní sklony, tak alespoň maličko vím, jak se asi takový tvor cítí. Nic hezkého, to mi věřte. Koně, stejně jako lidé, potřebují práci různorodou, zábavnou a hlavně smysluplnou, aby jim z toho všeho nešplouchalo na maják. Koně nejsou tak jednoduší, jak si někteří lidé myslí. Kůň strašně nerad opakuje činnost, ve které nevidí smysl nebo která ho nebaví. Příklad uvedu na jisté klisně, která velmi ráda cválala přes louky. Jednou jsem potřebovala nafotit snímky a natočit video a bohužel se to napoprvé nepovedlo. Když jsem na konci louky klisnu otočila, abychom šly zpět a daly si to ještě jednou, klisna nejdřív váhala, jestli to myslím vážně a šla velmi nejistě a každou chvíli otáčela hlavu mým směrem, jako by nechápala, proč jdeme zase zpátky a nepokračujeme jako obvykle. Nebo jiná situace, i když opět při focení. Zase klisna, tentokrát jiná, byla nucena kvůli focení stoupat a sestupovat z krátkého, leč poměrně prudkého kopečku. Když byla požádána již po několikáte o sestup z toho samého místa, začala odmítat. Náročné to bůh ví jak nebylo a klisna byla na zátěž zvyklá, spíše to vypadalo, že toho má již plné zuby a nevidí jediný důvod, proč tu musí neustále tajtrlíkovat nahoru a dolů. Člověk sice touží po naprosto poslušném koni, ale stojí za zvážení, zda chcete mít koně přemýšlejícího, radostného, ale někdy i vzdorujícího nebo z něj chcete mít sice poslušný, ale zároveň otupělý stroj bez zájmu o život.

Radost

24. dubna 2017 v 8:00 | Luca |  Koně
RADOST
Když koně vyjadřují radost, člověk se vždy musí usmívat. Crčí z nich energie na metry daleko, pofrkávají, pořehtávají, běhají, kozlují, dovádějí, poskakují, s vysoko drženým ocasem, stříhají ušima a mají veselý výraz v očích. Toto se děje často při přípravě krmení (to pořehtávání a jiskřičky očí plné naděje), při návratu člena stáda do ohrady, nebo při dlouhém stání v boxu a následném vypuštění do výběhu. U hříbat ani nemusí být nějaký důvod, ta dovádí jen tak z přebytku energie :) Někdy strhnou celé stádo, včetně starších koní a dovádějí všichni.

Nenávist

23. dubna 2017 v 15:00 | Luca |  Koně
NENÁVIST
Koně jsou schopni nenávisti, kterou mohou cílit téměř proti všemu, i proti člověku. Kůň může člověka nenávidět z celého svého srdce, pokud mu člověk ubližoval a při každé snaze člověka o přiblížení může kůň ze strachu útočit. Každá nenávist vlastně pramení ze strachu. I ta, která je cílená proti neškodným koním. Například jedna klisna nenávidí druhou. Nemůže ji vystát, napadá ji, možná ze strachu ohrožení sokyní. Ale viděla jsem i případ malého poníka, který se rozběhl klidně přes půl ohrady, jen aby mohl napadnout jednoho nového koně. Kůň byl sice obr, ale takový ten typ já si nebudu všímat vás a vy si nevšímejte mě. Nevím, co poníka k útokům vedlo, jestli nenávist nebo jen cítil svoji duševní převahu a využíval ji k upevnění pozice ve stádě. Každopádně to dělat nemusel, protože i bez toho napadání bylo jasné, že je v hierarchickém žebříčku výše postaveným nad novým koněm, který se ani náznakem nesnažil svoji pozici vylepšit. A ještě jeden příklad nenávisti můžu ukázat na valachovi, který nově přišel do stáda a dá se říci, ukradl jinému, slabšímu valachovi kobylku, kterou pak střežil jako oko v hlavě a jakmile se snažil původní valach ke kobylce jen přiblížit, byl hned napaden. Proti jiným valachům, kteří o kobylku neusilovali, nový valach nic neměl a nevšímal si jich. Tady toho však prostě nenáviděl. Názorné foto dotyčných valachů:

Odpor

23. dubna 2017 v 8:00 | Luca |  Koně
ODPOR
Odpor koně vyjadřují méně okatě. Například když natahuje k cizímu koni cizí člověk ruku a kůň o kontakt nestojí, ruce člověka uhne a odejde do bezpečné vzdálenosti. Nebo jsem viděla valacha, který byl "zamilovaný" do jeho jediné, nejdražší klisny, ale zrovna se říjela jiná klisna a valacha neustále obtěžovala, chodila za ním, lepila se na něj, očuchávala ho, a když nereagoval, jemně ho štípala do zadnice ve snaze podpořit jeho libido (holka nevěděla, že již nějaký čas není hřebcem). Každopádně byly vidět projevy jeho nevole, vůbec se mu blízkost dotěrné klisny nelíbila, neustále se snažil držet si od ní odstup tím, že vždy popošel, ale asi by se kolem toho balíku sena uchodil k smrti, takže začal trochu kvičet a nadzvedávat zadní nohu, ve snaze nadrženou kobylu odehnat. Co tím však chci říct je to, že v tu chvíli určitě valach vnímal blízkost nemilované klisny jako nepříjemnou, což by se dalo nazvat i odporem, který ho nutil neustále odcházet od klisny dál. A musím zmínit ještě jeden případ. Jistá teplokrevná kobyla byla zapřahána do velmi těžkého vozu sama. Zpočátku se tvářila normálně, ale když tuto práci musela vykonávat každý den, kdy vůz musela tahat do dlouhého kopce, bolestí se u toho kroutila, a když už nemohla, tak byla ještě bolestivě popoháněna bičem, vytvořila si k této práci neskutečný odpor. Za prvné její výraz v obličeji při zapřahání je nezapomenutlný, za druhé to z té kobyly sálalo o sto šest. Tak strašný pocit odporu jsem u koně nikdy nezažila. Fakt by se dal krájet. Když stála u úvazu, tvářila se normálně, ale jakmile viděla, že se přináší postroj, její výraz se naprosto změnil (a tím nemyslím uši vzad, koulení očí apod.).

Zlost a vztek

22. dubna 2017 v 12:00 | Luca |  Koně
ZLOST, VZTEK
Zlost koně ukazují velmi zřetelně. Když se vztekají, koulejí očima, házejí hlavou, cvakají zuby do prázdna (pokud nemohou někoho kousnout) nebo kousnou jedince, který stojí poblíž, i když ten za nic nemůže. Toto je dobře patrné například při dotahování sedla. Vedle sebe stojí dva koně uvázaní k vazáku, kteří se snášejí dobře a začne se dotahovat sedlo koni, který dotahování sedla nenávidí. Dotyčný kůň ví, že člověka kousnout nesmí, (i když by to nejraději udělal), a potřebuje ten vztek nějak vyventilovat, tak vzteky kousne svého nebohého druha stojícího vedle. Jiný kůň při dotahování sedla cvakal zuby naprázdno, další zase zubama vrzal. Každý kůň vztek projevuje jinak. Všimnout si dále můžete uší položených vzad, pevně semknutých pysků, kdy se na lících či spodní čelisti objevují rýhy zaťatých svalů, funění a doširoka rozevřených nozder. Koulení očí nemusí být přítomno vždy. Jak umí koně vyjadřovat emoce ukážu názorně v jiném článku. Zde přikládám jedno foto klisny, která neměla ráda lidi, protože jí kdysi předchozí majitelé surově bili. Jakmile se člověk přiblížil jen k ohradě, mohl pozorovat první varovné náznaky vzteku pramenícího z nenávisti k lidem. Sice je to velmi špatná fotka, ale zřetelně jsou vidět pevně semknuté pysky, zatnuté svaly dolní čelisti a líce, rozevřené nozdry a uši položené vzad.

Nervozita

22. dubna 2017 v 8:00 | Luca |  Koně
NERVOZITA
Nervózní koně bývají, když něco očekávají, chtějí konat dopředu a my jim v tom bráníme (např. kůň chce běžet po louce a my jej držíme v kroku). Nebo bývají nervózní z přítomnosti dominantních jedinců, či z příchodu nového člena do stáda nebo z podivného předmětu, který budí strach. Nervózní kůň zrychleně dýchá, má hlavu a krk vztyčeny vysoko, je napjatý po celém těle, pohybuje se strnule, oči mívá vykulené a nozdry doširoka otevřené. Často hlasitě funí, potí se, pobíhá sem a tam a může švihat ocasem. Nervózní koně také často produkují kobližky, které spíš někdy vypadají vodnaté jako kravince (někteří nervózní lidé mívají průjem, někteří koně na tom bývají obdobně). Na obrázku můžete vidět klisnu rozrušenou z nového přírustku do stáda, jejíž střeva díky tomu pracují o sto šest.

Znuděnost, hrdost a náklonost

21. dubna 2017 v 23:59 | Luca
ZNUDĚNOST
Nikdy bych neřekla, jaký koně dokáží udělat znuděný a otrávený obličej. Umí a jaký! Nuťte koně jít 4x za den na jízdárnu se začátečníky, ideálně každý den a uvidíte nudu na entou. Nuda koním, stejně jako člověku, ubírá energii, takže se pak projevuje zakopáváním, pomalým ploužením, ospalým výrazem a ignorací pomůcek. Pokud se kůň nudí v boxu, může si vytvořit zlozvyky, které jsou vlastně jen obrana proti unuzení se. Pokud je kůň přetěžován nudnou prací, ve které nevidí smysl, může upadnout do apatie, totálního nezájmu o cokoli včetně spolupráce s člověkem.

HRDOST
Hrdost je nejčastěji vídaná u hřebců, ale není to pravidlem. Hrdý kůň si je vědom svých kvalit a předvádí se rád v plné síle. Je plný energie a zaujímá vysoké, impozantní držení těla. Jak moc si kůň dokáže uvědomit sám sebe zatím není známo.

NÁKLONNOST
Může vyústit až v závislost na jednom jedinci, kdy "zamilovaný" kůň nebude chtít opustit svého oblíbence za žádnou cenu. Často se tak stává, když je kůň ve společnosti pouze tohoto jednoho zvířete a nemusí to být zrovna kůň. V přírodě koně neudržují přátelství s jinými druhy, nebo to přinejmenším není běžné, ale pokud je kůň držen o samotě, dokáže se upnout na kozu, ovci nebo kočku (a stejně tak se ovce nebo koza, či jiné takové zvíře může upnout na koně, čehož jsem byla sama svědkem). Co se týká psů, tak ti moc oblíbení u koní nejsou. Koně z nich bývají nervózní, alespoň zpočátku, než si na ně zvyknou. Kočky koně snášejí dobře a někteří je mají i rádi. Nevnímají je jako by to byl jiný kůň, ale jako kámoše od jiného druhu.
Koně vnímají jiná zvířata ve třech rovinách. Buď se s nimi cítí dobře, neutrálně, nebo špatně. Pokud se cítí s nějakým koněm dobře, vyhledávají jeho společnost. Často stojí vedle sebe a mohou se o sebe i opírat nebo si navzájem čistit srst. Jestliže vnímají jiného koně neutrálně, jeho přítomnost nevyhledávají, ale ani ho od sebe neodhánějí, jako ve třetím případě, když daného jedince nemají rádi. Ten se pak nesmí přiblížit blíž, než určí kůň, který jej nemá rád. Pokud tento nebude respektovat výstražná znamení, bude jemněji nebo ostřeji napaden.

Strach

21. dubna 2017 v 23:52 | Luca |  Koně

STRACH
Strach má každé zvíře. Je to základní emoce nutná pro přežití, protože kdo nemá strach, bude neopatrný a tím pádem se stane snadnou kořistí. Hříbata se rodí s vrozeným strachem, některá méně, jiná více. Koně mívají často strach ze samoty, protože osamělý kůň je snadnou kořistí. Znala jsem koně, který měl panickou hrůzu z opuštění stáda. Jakmile se ostatní koně s jezdci vzdálili, tento kůň začal nepříčetně řehtat, spíše to tedy připomínalo hysterické řvaní a udržet jej v klidu pod sedlem bylo velmi náročné, až nemožné. Při jednom takovémto výstupu, dostal kůň ve svých 19 letech infarkt, padl i se svou jezdkyní a zemřel. Přitom mu nikdy nebylo ubližováno, nebyl týraný, a přesto lidem natolik nedůvěřoval, že takhle strašně vyváděl, když měl být sám jen s lidmi. Nedůvěra je tedy další věc, kterou koně umí cítit a pramení právě ze strachu. Jakmile se kůň necítí v bezpečí s člověkem, snaží se dostat za každou cenu do bezpečí stáda a samotný, jen v přítomnosti lidí, se cítí ohrožený, což často vyvolává nebezpečné situace pro člověka i koně. Bohužel koně neumí myslet dopředu a nedokáží domyslet důsledky svého konání, takže panický strach je v naší době poněkud kontraproduktivní. Když kůň dostane panický strach, mozek se mu zatemní, centra přemýšlení se vypnou a funguje jen pud sebezáchovy. V přírodě to kůň řeší rychlým útěkem po prérii a jediné na co myslí, je zachránit si život. V civilizaci kůň situaci řeší stejně, ale nedojde mu, že se právě vřítil na silnici a může být poražen autem.. Dále koně mívají strach z neznámého, což je zase důsledek pocitu ohrožení. Koně jsou velmi opatrní a vše podezřelé musejí nejprve očichat a ověřit si, že jim daná věc nezpůsobí bolest ani ohrožení na životě. Samozřejmě takoví nejsou všichni koně. Někteří se bojí téměř všeho, i tam, kde to znají a jiní jsou naopak v klidu i v neznámém prostředí a neleknou se, i kdyby se jim za zadkem střílelo. No a také nesmím zapomenout zmínit strach z bolesti. Ten si koně pamatují moc dobře a pak mohou reagovat i v bezpečné situaci neadekvátně. Například když koně dříve někdo bil, pak stačí zvednout jen ruku a kůň instinktivně ucukne a na jeho řeči těla je poznat, že se bojí, protože tento pohyb má spojen s bolestí. Pak se může po člověku ohnat a štípnout nebo kousnout, či se vzepnout, aby tím odvrátil úmysl člověka koně uhodit. Bohužel následkem toho jen zvyšuje pravděpodobnost, že nakonec uhozen bude. Je to začarovaný kruh ze kterého vede jen cesta pochopení, co koně k takovému chování vede a jak dosáhnout toho, aby se kůň přestal bát. Poslední ze škály strachů koní je strach o hříbě. Ten ani popisovat nemusím, zde je jasné, o co se jedná. Ačkoli jsou i kobyly, které nemají mateřský pud a své hříbě odhánějí a nechtějí s ním mít nic společného. Ještě mne napadá, jestli mají koně strach i o dospělého druha, ale myslím, že ne. Že strach o hříbě je jen pudový a s přibývajícím věkem hříbete postupně u matek mizí a u jiných koní se nevyskytuje vůbec.


Zlozvyky 👎🏻

21. dubna 2017 v 0:48 | Luca |  Koně
STÁJOVÉ ZLOZVYKY
Většina zlozvyků ve stáji pramení z nudy.Kůň stojící celý den ve stáji má nedostatek pohybu a je mu věnováno málo pozornosti.Nahromaděná energie může vyústit v různé nepříjemné návykové chování.Stájové zlozvyky jsou pro jiné koně ve stáji "nakažlivé" a mohou snížit hodnotu koně.Při prodeji musí prodávající na tuto vadu upozornit.Pokud to opomene,může být koupě prohlášena za neplatnou.Nejčastěji se vyskytují následující stájové zlozvyky.
_______________________________________________________________________________________
POPLAŠNÉ A NÁSLEDNÉ UTÍKÁNÍ
Noční můra každého jezdce:kůň,který se splaší během vyjížďky v terénu.Kůň začne náhle splašeně utíkat,nereaguje na žádné pomůcky svého jezdce a běží hlava nehlava co nejrychleji může.Klid a rozvaha jezdce jsou nyní na místě.Nejdůležitější je nezpanikařit a dostat koně co nejrychleji opět pod kontrolu,než vzniknou nebezpečné situace.Pokud se kůň často plaší,používáme martingal nebo ostřejší udidlo.
_______________________________________________________________________________________
VYHAZOVÁNÍ
Při vyhazování kůň napne hřbet do oblouku a skáče střídavě předníma a zadníma nohama do vzduchu.Říkáme také,že kozluje.Koně,kteří stojí dlouhou dobu ve stáji,někdy tímto způsobem ventilují nadbytečnou energii,přičemž předvádějí vskutku akrobatické a legrační poskoky.Vyhazování pod sedlem je často důsledek protestu a odmítnutí poslušnosti.Vyhazováním se kůň může snažit zbavit svého jezdce.Někdy jezdec na vyhazujícím koni si může připadat jak na rodeu x-D
_______________________________________________________________________________________
VZPÍNÁNÍ
Při vzpínání se kůň postaví na zadní nohy a obě přední zvedne do vzduchu.Toto chování může poukazovat na agresi nebo strach koně.Pokud jezdec zamezí plašícímu se koni pohyb vpřed,může se kůň začít vzpínat.Na koních,kteří se často vzpínají,můžeme jezdit s martingalem.Martingal nám umožní koně lépe ovládat (martingal=pomocná otěž).Vzpínání však není vždy následkem strachu.Může to být také známka přemíry energie a radosti ze života :o)
_______________________________________________________________________________________
ODMÍTÁNÍ POSLUŠNOSTI
Kůň odmítá poslušnost při práci a dává to najevo vzpínáním či vyhazováním.
-vyhazující kůň
(Omlouvám se za krátkost,ale více o tom v té knížce není)
_______________________________________________________________________________________
HRABÁNÍ PŘEDNÍMI KOPYTY
Hrabání předními kopyty je známkou netrpělivosti.
(omlouvám se za krátkost,ale víc toho v té knížce není a ani obrázek jsem nesehnala)
_______________________________________________________________________________________
STÁDOVÝ PUD
Následkem silného stádového pudu je někdy to,že kůň přehnaně tíhne k jiným koním a nechce od nich dobrovolně odejít.Pravděpodobně to pramení z nechuti koně být sám.Od přirody je koneckonců kůň zvíře sociální,které se cítí lépe ve svém stádě a společnosti jiných koní.
_______________________________________________________________________________________
LEKAVOST
Lekavý kůň reaguje na sebemenší podnět ve svém okolí náhlým úskokem či útěkem.Spatří-li jakkýkoliv pohyb,může se najednou splašit.
-vyděšený kůň má v očích vidět bělmo
_______________________________________________________________________________________
KOUSÁNÍ A KOPÁNÍ
Někteří koně kopou a koušou,pokud je jim něco nevhod.Ve většině případů je to následek špatné výchovy koně.
_______________________________________________________________________________________
VŠEOBECNÉ ZLOZVYKY
Při následujících špatných vlastnostech můžou hrát určitou roli genetické faktory,ale častěji jsou ovlivněny okolím a výchovou.
Viz.články nahoru ↑↑↑
_______________________________________________________________________________________
KOUSÁNÍ A TRHÁNÍ POKRÝVEK
Mezi koňmi najdeme také vytrvalé kousače dek a pokrývek. Proti kousání existuje poloviční náhubek, kteý se připevňuje k ohlávce a tak koni znemožní zakousnout se do vlastní pokrývky.
_______________________________________________________________________________________
KOPÁNÍ A HRABÁNÍ KOPYTY
Mezi stájové zlozvyky můžeme zařadit také kopání do stěn a dveří a hrabání kopyty o podlahu. Je to nepříjemný zlozvyk, kterým koně ničí box a při kterém se kůň může navíc zranit.
_______________________________________________________________________________________
TKALCOVÁNÍ
Tkalcování se projevuje tak, že kůň neustále přenáší svou váhu z jedné jřední nohy na druhou zvláštním kývavým pohybem. Krk a hlava koně se současně kývají ze strany na stranu a přední nohy jou rozkročené. Následkem je zbytečné opotřebovávání nohou a kopyt. Proti tomuto zlozvyku dáváme na dveře boxu speciální mříž, která má uprostřed vykrojený prostor pro hlavu koně. Tento prostor je však dostatečně úzký, aby kůň nemohl kývat hlavou sem a tam.
_______________________________________________________________________________________
OKUSOVÁNÍ PŘEDMĚTŮ (VĚTŠINOU DOPROVÁZENO HLTÁNÍM VZDUCHU)
Kůň se řezáky zakousne do žlabu, do dveří nebo do hrazení boxu a v mnoha případech přitom polkne vzduch. proti tomuto zlozvyku existují krční řemeny, které mohou klkání znemožnit, pokud se však použijí okamžitě v raném stádiu. Tyto řemeny mají zvlášť utvořené místo pro jícen a průdušnici, a mohou se proto utáhnout tak těsně okolo krku, že kůň nemůže hlavu dát do polohy, která umožní klkání. Klkání vzduchu zhoršuje trávení a může způsobit plynovou koliku. Klkání můžeme předejít částečně tím, že na dveře a jíná místa, kam se kůň může zakousnout, dáme kovový plát, nebo dřevěné části hojně potřeme speciálním nátěrem, který koně odpuzuje. Nejlepší řešení je však dopřát koni dostatek rozptýlení a pohybu na čerstvém vzduchu.

Geloren HORSE

19. dubna 2017 v 23:59 | Luca |  Doporučení a tipy
GelorenHA od Aktivního zvířete je kloubní výživa určená pro ochranu a regeneraci pohybového aparátu. Obsahuje 3 nejúčinnější látky v maximální koncentraci. Podává se v unikátní formě želatinových žvýkacích tablet s oblíbenou višňovou příchutí, které zaručují jasnou kontrolu dávkování.
Balení obsahuje 30 gelových tablet v podobě želatinových kostek a vystačí na měsíční kúru pro dospělého koně. Dle doporučení se GelorenHA užívá denně po dobu 2 měsíců, poté se na 2 měsíce vysadí a následně se celý cyklus nejméně dvakrát opakuje. Celoroční užívání nemá žádné negativní následky, nicméně je nadbytečné a nemá žádný významný efekt. Účinek produktu se objevuje již po 2 týdnech užívání a naplno se projeví po 2 měsících. V poslední fázi artrózy Geloren zastavuje degeneraci, pomáhá od bolesti a navrací kloubní prostředí do správné rovnováhy.
GelorenHA je někdy užíván i lidmi, především sportovci, kulturisty a seniory. Důvodem je hlavní účinná látka pro výživu kloubů - kyselina hyaluronová a její účinnost. Více o studiích účinnosti kloubní výživy se lze dočíst na stránkách výrobce Gelorenu.
Obsah účinných látek v jedné žvýkací tabletě:
Geloren pro lidi - dávka v jedné tabletě
Produkt je dodávan v plastovém kbelíku a tablety jsou rozděleny po třiceti do tří znovuuzavíratelných sáčků. Tablety kloubní bvýživy pro koně Gelorenhorse jsou sladné s třešňovou příchutí a je dobré je schovávat před mlsnými zvířaty i lidmi :)
Denní dávka GelorenuHA:
dávkování gelorenu pro lidi a pro koně

Účinek aktivních látek:
Kyselina hyaluronová - jedna ze dvou hlavních složek synoviální tekutiny. V kloubu slouží jako lubrikant a tlumič nárazů, má schopnost mírnit zánět a bolest, potlačuje degradaci chrupavky.
Chondroitin sulfát - jedna ze dvou hlavních složek kloubní tekutiny a stavební kámen chrupavky, kostí, šlach a vazů. Chrupavce dodává pružnost a má prokázané protizánětlivé účinky.
Želatina - důležitý zdroj aminokyselin glycinu, prolinu a alaninu, látek významných pro tvorbu kolagenu. Hraje podstatnou roli při regeneraci vazů a šlach a při výživě kloubů a chrupavek.
Želatinová forma zajišťuje snadné dávkování a jemně nasládlá višňová příchuť zajišťuje vynikající chutnost, kterou může ochutnat i chovatel. Gelorenhorse je vyráběn výhradně se surovin potravinářské kvality českou farmaceutickou firmou, Geloren je tedy vohdný i pro lidi.
Gelorenhorse slouží jako prevence a podpora léčby jakýchkoliv savců, zejména těch ve sportovní zátěži nebo vyšším věku. Nejčastěji se využívá jako doplněk stravy pro sportovní koně. Koně je však potřeba nejprve na přípravek naučit, protože 40 % zprvu bojuje s nedůvěrou k želatinové formě přípravku, kterou si poté naopak velmi oblíbí. Problémy s přijímáním lze řešit vysušením kostek do tvrdé podoby (kostku necháte jeden až dva dny volně ležet). Vysušení nemá žádný vliv na aktivní látky a jejich funkčnost, dojde pouze ke ztrátě vody.
Hlavní účinnou látkou Gelorenu je Nutrihyl®, speciálně upravená kyselina hyaluronová pro výživu kloubů. Geloren obsahuje největší koncentraci kyseliny hyaluronové v porovnání s konkurenčními přípravky. Receptura přípravku je založena na 15 let vyráběném léčivu kloubních onemocnění, které je nejužívanějším přípravkem k léčbě kloubních problémů u koní v ČR.

Účinnost přípravku Gelorenuhorse byla ověřena ve studii na 7 veterinárních pracovištích, kterého se celkem účastnilo 53 koních. Po 30 denním užívání se pozitivní vliv projevil u 93% koní.
ZDROJ: zoofix





41 rad pro bezpečnou jízdu

19. dubna 2017 v 23:34 | Luca |  Doporučení a tipy

  1. Noste mobilní telefon, když jedete na vyjížďku, a ujistěte se, že váš kůň zná zvuk jeho zvonění.Noste telefon na ruce anebo u nohy, kde vám nemůže ublížit, kdybyste spadli.Podobně nepřipevňujte telefon k sedlu, protože když spadnete a kůň vám uteče, telefon vám nepomůže.
  2. Než vyjedete, řekněte někomu, kam jedete a jak dlouho asi budete venku.
  3. Připevněte kovový štítek s vaším jménem a číslem stáje na výstroj koně.Pokud se od koně oddělíte, kdokoli ho najde, bude vědět, odkud kůň je.
  4. Pokud máte nějaké zvláštní zdravotní obtíže (např. alergii na penicilin), noste náramek s varováním.
  5. Po silnici jezděte ve dvojici vedle sebe - ale jenom tam, kde je dobrá viditelnost a kde je to bezpečné.To podnítí řidiče, aby vás předjeli opatrně a ne těsně kolem vás ve velké rychlosti.
  6. Vždy noste reflexní výstroj, když jedete po silnici, a to i v létě tam, kde stíny mohou ovlivnit viditelnost.V obchodech existuje velký výběr jak pro jezdce, tak pro koně. Odrazové oblečení a varovná světla jsou efektivní, když jedete v mlze nebo když se stmívá.
  7. Zkontrolujte podkování ještě před jízdou a ujistěte se, že podkovy nejsou povolené.Je nepříjemné ztratit podkovu daleko od domova.
  8. Vzpomeňte si na staré pravidlo vždy mít u sebe háček na kopyta a kus provázku.Háček pro odstranění kamínků z kopyt a provázek na dočasné opravení výstroje.
  9. Při návratu do stáje zkontrolujte kopyta a nohy koně. Podívejte se, zda nejsou někde škrábance anebo odřeniny, popř. je ošetřete.
  10. Bláto by mělo být smyto a poté osušeny nohy. Opláchněte také kamaše, aby byly napříště čisté - zaschlé bláto může koňské nohy odřít.
  11. Přizpůsobte rychlost povrchu. Rychlá práce na hlubokém písku nebo v blátě může způsobit natažení šlach a na tvrdém povrchu zranění z otřesu.
  12. Necválejte po pásech trávy podél silnic, i když vypadají vhodné ke cvalu, mohou tam být díry a příkopy. A kdyby kůň uskočil, mohl by se dostat na silnici a uklouznout, anebo jezdce shodit a poté utéct po silnici.
  13. Cválejte na různých místech. Kůň by jinak mohl začít tušit, na kterém místě se cválá, a stát se těžko ovladatelným.
  14. Aby kůň zůstal dobře vychovaný, občas projíždějte cvalové úseky v kroku a občas choďte na vycházce pouze v kroku, aby si nemyslel, že každá vycházka znamená divoký cval po okolí.
  15. Staré rčení "poslední kilometr domů se chodí v kroku" znamená, že se kůň vrací do stáje klidný a nezpocený.
  16. Nikdy se k neznámému koni, kterého venku potkáte, nepřibližujte cvalem anebo v klusu. Pokud ho chcete předjet, vždy se zeptejte jezdce, jestli mu to nevadí a poté teprve pokračujte v rychlejším chodu.
  17. Zkontrolujte povrch i na doskokové straně skoku, pokud chcete skákat. A vždy odstraňte větve.
  18. Váš kůň by měl být dobře na pomůckách. To se vám může vyplatit, když se setkáte s nějakým problémem.
  19. Koně mohou být cvičení i venku, např. ustupování na holeň tam a zpátky po cestě, přechody na určitých bodech. Pomůže, když si zvolíte určitý cíl, kterého chcete na vycházce dosáhnout.A nezapomínejte si v klusu občas přesednout a cválat na obě nohy.
  20. V zásadě máte na koni více kontroly než ze země. Ale když se setkáte s něčím, čeho se váš kůň opravdu bojí, a myslíte si, že koni dodáte více jistoty ze země, nebojte se sesednout a koně provést. Většinou pomůže, když se postavíte mezi koně a předmět, kterého se bojí. Kůň si bude připadat více ochráněn a pokud uskočí, neskočí na vás.
  21. Jeďte kolem odstrašujících předmětů v lekci "dovnitř plec" tak, aby se kůň na předmět nedíval. Nenuťte koně, aby se na předmět díval, anebo aby se k němu přibližoval, protože to ho jenom více vystraší. Pokud ale kolem předmětu projedete několikrát, nejspíš se rozhodne, že se ho není třeba bát.
  22. Když jedete po silnici, nechte koně sestaveného doleva, aby zadem neuhnul do silnice.
  23. Snažte se přejít silnici ve skupině, aby nezůstal jednotlivý kůň sám na jedné straně.
  24. Koně se také musí naučit stát klidně na křižovatkách a přechodech.
  25. Buďte ohleduplní, když předjíždíte jiné uživatele cest. Mnoho lidí se koní bojí a nemají je rádi, když je kůň předjíždí v rychlosti - anebo pokryje blátem. Na druhou stranu se nebojte poprosit, aby vám uvolili cestu, pokud se jejich činnost nebo chování vašemu koni nelíbí.
  26. Netuhněte a nezkracujte otěž když se blížíte k předmětu, o kterém si myslíte, že by se ho váš kůň mohl bát. On by si pak určitě myslel, že se bát musí. Zůstaňte klidní, ale připravte se na to, že možná budete muset rychle reagovat.
  27. Vždy jezděte pozitivně a jistě, aby vám kůň důvěřoval, i když po něm chcete něco, čeho by se jinak bál.
  28. Jezděte pomalu kolem skotu ve výbězích, abyste zvířata zbytečně nerozčilovali - i jejich majitele! A vždy respektujte zákony.
  29. Pokud uvidíte v dáli skupinu cválajících jezdců, může koně uklidnit, když ho otočíte do opačného směru, aby na koně neviděl. Když jezdíte ve skupině (zejména ve cvalu), měly by být rychlejší a vznětlivější koně vpředu a stabilnější a spolehlivější koně za nimi.Na silnici by měli být vedoucí i poslední kůň velmi poslušní, protože právě oni budou pomáhat kontrolovat provoz. Nervózní a mladí koně by měli být mezi staršími a zkušenými koňmi.
  30. Nikdy nepronásledujte volného koně, když sami sedíte na koni, protože to ho jen více rozčílí. Následujte ho pomalu a v bezpečné vzdálenosti (cca 50 m) a když se ho pokoušíte chytit, slezte z koně. Když míří domů, zavolejte do stáje, aby mohl koně doma někdo odchytit.
  31. Naučte se dobře obrat kolem předku a couvání, aby otevírání vrat nebylo nezvladatelným úkolem. Když prochází vraty několik koní najednou, měli by jako první projít více nervózní koně.
  32. Ochraňujte svého koně. Kamaše pomohou zabránit zranění nohou a ledvinová deka udrží koňská záda v teple a suchu. V létě si vezměte ušanku a repelent proti mouchám.
  33. Pokud chcete odstranit větev nebo jiný předmět, uchycený v ocase, slezte z koně a přitom ho otáčejte doleva, aby vás neuhodil nebo neutekl. Váš společník může koně podržet a zakrýt mu oči, aby kůň předmět, který odstraňujete z ocasu, neviděl. Pokud jste sami, kůň bude lépe stát podél plotu. Pomůže to i při nasedání, když při něm nechce stát klidně.
  34. Koně, který nechce nějakým směrem jít, jezděte dopředu pozitivně a rozhodně a používejte příslušnou holeň a otěž, abyste mu zabránili v otáčení. Pokud se přesto otočí, obraťte ho zpět do směru, kterým chcete jet. Nezapomeňte koně pochválit, když vás poslechne. Dávejte pozor, ať koně netaháte za otěž, když ho pobízíte dopředu, aby se nepostavil na zadní, snad ještě jasněji řečeno - při pobízení v těžší situaci povolte otěž.
  35. Jezděte po různém terénu, čímž podpoříte schopnost koně sám sebe nést. Klus do kopce posiluje zadní nohy koně a prosperuje srdci a plicím. Snažte se zůstat v rovnováze s těžištěm koně. Když jezdíte do kopce, lehce se předklánějte a nadlehčete se. Když jezdíte z kopce, udržujte lehký kontakt s vaší váhou lehce dozadu a jeďte rovně, aby se kůň udržel v rovnováze.
  36. Vydatný a dlouhý klus často uklidní nervózního a čerstvého, ale musíte udržovat klus rovnoměrný a pravidelný. Zůstaňte v klidu a uvolněně sedět, pokud váš kůň poklusává, místo aby šel v kroku. Většinou to bývá způsobeno napětím nebo rozčílením. Nezapomeňte koně pochválit, když přejde do kroku. Pokud se kůň neuklidní, někdy pomáhá z koně slézt a pět minut ho vodit. Je lepší vodit klidného koně, než se hádat s rozčileným.
  37. Pokud se kůň v kroku loudá, pokuste se používat střídavé pomůcky holeněmi: použijte levou holeň, když kůň zvedne levou přední nohu a pravou holeň, když kůň zvedne pravou přední. Nechte ho, ať natáhne hlavu dopředu a dolů a poté používejte pomůcky v rytmu jeho pohybu. Ale nenavykejte si koně konstantně okopávat holeněmi! Příliš krátké otěže zkrátí krok koně a může i poklusávat, když ucítí napětí jezdce.
  38. Kůň obvykle od pohybujících se předmětů uskočí do strany. Pokud vidí něco odstrašujícího před sebou, nejspíš prudce zastaví. Pokud toto víte, můžete reakci svého koně předvídat.
  39. Pokud se kůň bojí projít vodou, nechte ho nejprve vodu očichat a nikdy na něj nepospíchejte, jen by se bál ještě víc. A zase - při pobídce vždy povolit otěž. Snažte se chodit ven s koňmi, kteří mají přibližně stejně dlouhý krok jako ten váš, abyste na sebe nemuseli věčně čekat nebo se dohánět.
  40. Vyhýbejte se stálému používání stejné trasy, zejména pokud se musíte otáčet; to by mohlo způsobit to, že se kůň bude domů otáčet dříve, než to chcete. Pokud jezdíte na zahozené otěži a na koně a okolí se nesoustředíte, nedivte se, když se vám stane něco neočekávaného a vy skončíte na zemi! Lepší je stále udržovat kontakt s hubou, když na dlouhé otěži.
  41. Zdravte!! A nahlas, a každého, i neznámé, i mladší a i když nemáte náladu. Chodec vnímá jezdce často jako někoho, kdo se mu chce nadřadit. Vezmete mu vítr z plachet. Vyhnete se často jak konfliktům, tak zbytečným - i neoprávněným stížnostem vůči sobě i vašemu klubu (pokud nemáte koně vlastního)

Péče

19. dubna 2017 v 23:22 | Luca |  Koně
ČIŠTĚNÍ

Účelem čištění je odstranit z povrchu těla nečistoty a šupinky odumřelé kůže - lupy, které mohou ucpávat kožní póry, čímž je omezeno pocení a dýchání. Dále jím odstraňujeme cizopasníky - vši, svrab a zároveň provádíme masáž.
K čištění potřebujeme slaměné věchty, žíněné kartáče, bavlněné utěrky, mycí houbičky, kovové hřbílko na čištění kartáčů, gumové hřbílko na slepená místa, kovové škrabky na kopyta, rýžák a hřeben.
Čištění provádíme nejméně dvakrát denně - ráno a večer. Nikdy nečistíme koně při krmení. Jednak, aby jsme koně nerušili, ale hlavně, aby jsme neznečistili krmivo.
Čistit začínáme měkkým gumovým hřbílkem krouživými pohyby, aby jsme odstranili hrubou nečistotu. Potom žíněným kartáčem čistíme koně tak, že začínáme od hlavy směrem k zádi dlouhými tahy a vždy po třetím tahu kartáč otřeme o hřbílko. Prach ze hřbílka vyklepáváme mimo stání, nejlépe na navlhčené prkýnko nebo do bedničky s vlhkou rašelinou. Nejvhodnější by bylo čistit koně venku, aby prach zůstával mimo stáj. Tahy provádíme vždy po směru růstu srsti. Hřívu a ocas rozčesáváme po pramenech hrubým rýžovým kartáčem. Oči a nozdry otřeme vlhkou houbou. U klisen je vhodné při každém čištění omýt ochod. Nakonec koně otřeme hadrem.
Kopyta čistíme škrabkou (kovový háček a tupým koncem), vždy také před a po jízdě. Chceme-li koni zvednout nohu, postavíme se vedle něj tváří dozadu, poklepáváme ho na lopatku (při zvedání přední nohy), na zádi (při zvedání zadní nohy), posouváme ruku po noze do spěnky, za ni pak uchopíme a opakujeme slovo "nohu" a končetinu zvedáme. Řádně odstraníme nečistoty z vnitřní strany kopyta a vyčistíme střelku. Je dobré kopyta natírat buď speciálním přípravkem Cornosan nebo rybím tukem.
Po jízdě nesmíme zapomenout koně vyvěchtovat pod sedlem nebo podle potřeby toto místo omýt houbou. Šlachy chladíme, omýváme a vytíráme do sucha, čímž zamezíme jejich nepříjemnému onemocnění - podlomu. Při práci můžeme nohy chránit bandážemi, kamašemi nebo zvony.(více se můžete dočíst v rubrice čištění)


KOUPÁNÍ

Koně koupeme v létě, kdy je teplota vody 18 - 20°C. Většinou koupeme v přirozených koupalištích s písčitým dnem, málo hlubokém s klidným tokem vody. Doba pobytu koně ve vodě by měla být asi 15 min. Nekoupeme koně uhřátého a zpoceného. Po koupeli provádíme do sucha, aby neprochladl.


MYTÍ

Kromě kopyt se omývá ještě kštice, hříva a ocas. Hřebcům omýváme předkožku, klisnám omýváme zevní pohlavní orgány. Teplota vody by měla být 30 - 35°C. K mytí používáme nedráždivé mýdlo, nejlépe speciální šampon pro koně. Umytá místa setřeme stěrkou na stírání vody a vytřeme do sucha. Koně umýváme v létě venku, v zimě ve speciálních boxech. Po omytí podesteleme čistou slámou.


ÚPRAVA

Není možné doporučit zejména u koní užitkových, poněvadž srst, hříva a ocas chrání před dotěrným hmyzem, chladem a špatným počasím. Při česání se hříva obyčejně klade na jednu stranu krku, u jezdeckých koní vlevo, u kočárových na vnější stranu, u pracovních naopak na vnitřní. Na krátko se stříhá u koní sportovních, např. u pólo poníků, aby nepřekážela, nebo u těžkých chladnokrevníků, aby vynikla jejich mohutná šíje. Zaplétá se u dostihových a sportovních nebo u těžkých tažných koní na přehlídky. Ohon se stříhá nakrátko, svazuje v uzel, proškubává a prostřihuje nebo ovazuje. Platí předpisy pro jednotlivá plemena. Ale u užitkových koní se ohon zkracuje pouze po hlezno.




Otázka ❔❓❔❓

19. dubna 2017 v 0:44 | Luca |  BLOG a Já
Jakou rychlostí dokáže běžet zavodní kůň na závodech?


Vše o kolikách

18. dubna 2017 v 0:09 | Luca |  Doporučení a tipy
Onemocnění žaludku a střev, které jsou velmi bolestivé a mohou končit i smrtí. Ošetření necháme na veterináři, kterého zavoláme co nejdříve, čím dřív tím větší šance uzdravení. Většina kolik je důsledkem nedbalosti a nevědomosti. Krmení příliš suchým krmivem nebo překrmování bílkovin. Koně jsou ke kolikám náchylnější než jiní býložravci. Kůň při průběhu koliky nesmí přijímat žádnou potravu a při chladnějším počasí jej dekujeme. Častou příčinou koliky bývá zkažené krmivo a nedostatek vody nebo pohybu.
NEDĚLNÍ NEMOC:
Pro většinu koní je neděle dnem klidu. Pokud jim padáme v tento den stejnou krmnou dávku jako když pracují, riskujeme zvláště u náchylných koní vznik koliky. Proto se krmí ve dnech klidu méně. Jako prevenci jim dáme večer před dnem klidu šťavnaté krmivo, teplou směs, šrotované lněné semínko, mačkanou kukuřici a hořkou sůl.
NERVOVÉ KOLIKY:
Koliky mohou být vyvolány i nervovým systémem, který působí na žaludek a střeva. Dochází k nim především u nervózních a citlivých koních působením různých vlivů. Například jsou koně, kteří den nebo dva před závody vycítí, že se něco bude dít. Existují také koně, kteří odmítají před závody krmivo a na rozdíl na to jsou koně, kteří žerou v různých stájích. Ponaučení z toho je, že každého koně krmíme individuálně.
ZÁCPOVÁ (VODNÍ) KOLIKA:
Pokud jezdec například potrestá svého koně za to že se vykálí, může tím způsobit koni vodní koliku. Koně nenecháváme zastavit, ale jakmile uvidíme příznaky, tak si stoupneme do třmenů a decentně se předkloníme, tím dovolíme koně, aby se víc uvolnil. Když kůň zastavuje může se to stát zlozvykem. Vzniká přeplněním střev, ty se ucpou a jsou neprůchodná. Může nastat třeba při pastvě (písek). Většinou bývá příčinou nedostatek pohybu
PLYNOVÁ KOLIKA:
Nejčastěji u koní, kteří klkají. Klkání do jisté míry zabráníme řemínkem. Touto kolikou onemocní i koně neklkající, vzniku můžeme zabránit, když se při silném větru stavíme s koněm po větru a ne proti větru. Plynová kolika vzniká hromaděním plynů v určitém střevním úseku. Tato kolika se vyskytuje nejčastěji. Nahromaděním plynu se střeva nadýmají, to způsobuje bolesti. Je to nejčastěji vyskytovaný typ koliky.
PÍSKOVÁ KOLIKA:
Někteří koně při pasení začnou požírat zem, to také způsobuje koliku. Je to příznak toho, že koni chybí minerální látky. Minerály bychom měli ihned doplnit.
ZAŠKRCENÍ, ZAUZLENÍ STŘEV:
Chirurgický zákrok, je velmi nebezpečná a často končí smrtí koně.
JAK KOLIKU POZNÁME:
Kůň obvykle přestane žrát, začne se ohlížet směrem k břichu. Začne se potit. Dalšími příznaky jsou hrabání přední končetinou nebo kopání zadní končetinou směrem k břichu. Kůň se válí bez ohledu na své okolí, někdy bývá i agresivní. Při zvýšeným stádiu si kůň lehne i když ho někdo vodí. Tepová frekvence je 60-80 tepů za minutu.
LÉČBA:
Okamžitě přivoláme veterináře. Pokud se kůň chce válet tak mu nasteleme bohatě box (zabránění poranění). Koně donekonečna neprovádíme, aby se zbytečně neunavil a nezačne se válet na místech, kde se může poranit. Nesnažíme se sami koni podávat sondu ani jiné věci.
PRVNÍ POMOC PŘI KOLICE:
Kůň se vyvede ze stáje a provádí se krokem nebo se lonžuje klusem a přitom mu zabraňujeme si lehnout a převalovat. Břicho se natírá kafrovým lihem a tře se věchty, aby se podpořil odchod plynů. Při zácpě se provede buď ústní nálev nebo se provede střevní nálev vody s přídavkem slizovitého odvaru lněného semínka s hořkou solí.
Při ústním nálevu se podává tekutý lék lahví nebo lžící do huby koně. Při tom se musí postupovat tak, aby nálev nevnikl do plic, kde by způsobil zánět. Správně se provádí ústní nálev takto : Uchopíme hlavu koně za horní čelist tak, abychom mu neucpali nozdry. Dolní čelist necháme pohyblivou a hlavu pozvedneme, ale ne příliš vysoko, ani ji nenatahujeme dopředu. Po otevření huby nevytahujeme jazyk ani ho nedržíme a tekutinu z láhve nebo lžíce pomalu naléváme do ústní dutiny tak, aby kůň stačil polykat. Každých 10-15 sekund nalévání přerušíme, aby se kůň mohl nadechnout.
Při střevním nálevu postupujeme takto: Koně postavíme zádí na vyvýšené místo a z konce konečníku vybereme trus. Konec gumové hadina natřeme olejem, vazelínou nebo odvarem ze lněného semínka. Potom pomocník zvedne koni přední nohu na té straně, z které se bude dávat nálev. Hadice se do konečníku zasouvá pomalu mírným tlakem, hlavně u hříbat tak, aby se nepoškodila sliznice konečníku. Pokud ji nemůžeme zapravit, konec vezmeme do dlaně a zapravíme sami (jen u dospělých koní). Pak zvedneme irigátor a tekutinou, na které je navlečená hadice, a tak se tekutina vpraví do konečníku. Chceme-li přerušit přívod tekutin snížíme irigátor. Proud tekutiny do konečníku má být plynulý a sloupec vody nebo tekutiny se nemá přerušovat vzduchovými bublinami, protože ty dráždí a roztahují konečník a nutí ho k vyprazdňování. Zpozorujeme-li stahy břišních svalů koně a jeho nucení k vyprazdňování konečníku, pak stisknutím nebo zlomením hadice přerušíme přívod tekutin. Zpětnému vytlačení tekutiny vpravené do konečníku se zabrání přitisknutím ohonu na řitní otvor koně. Množství tekutiny vpravujeme do střev dle potřeby.
PŘÍČINA KOLIKY:
  1. Zkažené krmivo
  2. Chyby v dietetice krmení
  3. Nedostatek vody
  4. Prochladnutí
  5. Vadný chrup
  6. Cizopasníci střev
  7. Zmnožení střevní mikroflory à vyvolávají plynatost, zácpu, záněty v zažívacím ústrojí, zaškrcení nebo zauzlení střev.
PREVENCE:
  1. Správná krmení, dodržovaní krmného režimu, postupné řazení nového krmení
  2. Pohybování koně
  3. Dostatek minerálních látek
  4. Dostatek vody
  5. Nepodávat příliš suché krmení
  6. Nepřecpávat koně

Věk koníka

18. dubna 2017 v 0:06 | Luca |  Koně
Průměrný věk je nejvýše 20 let. Nejvyšší výkonnosti dosahuje kůň mezi 7 - 12 rokem.

TROJÍ DOSPĚLOST

v 9 - 12 měsících - pohlavní dospělost
v 3 - 4 letech - chovná dospělost
v 5 - 7 letech - tělesná dospělost

ŽIVOTNÍ CYKLUS

prvních 12 měsíců - malé nohy, pevná potrava v 6 týdnech, ve 2 měsících ztráta husté srsti, odstav ve 4 a půl až 6 měsíců, pohlavní dospělost (v 9 - 12 měsících)
střední věk - v 5 - 10 letech tělo plně vyvinuto, kůň na vrcholu svých sil
pokročilý věk - zuby se obrušují, žvýkání potravy je obtížnější
odhadnutí stáří koně podle stupně tělesného vývinu a celkového vzhledu
HŘÍBATA

- vysokonohá, jsou vyšší než delší, mají klínovitou hlavu s vyklenutým čelem, čelisti průměrně krátké, pysky tuhé, k dásním těsně přivřené
- mají nedostatečně vyvinutý kohoutek a na krku krátkou hřívu, v níž je dosud mnoho vlnitých podsadových chlupů

STARŠÍ KONĚ

- hranaté tvary
- srst začíná bělet nejprve na hlavě, první bílé chlupy se objevují na očních obloucích a teprve potom narůstají jinde po těle -koně prokvétají
- grošovaní bělouši ztrácejí grošování a stávají se čistě bílými
- hlava ukazuje nejvýrazněji obraz stárnutí: kostní hrany a výčněly se ostřeji rýsují navenek
- hřbet koně se pronáší, plece se posunují víc dopředu a kolem řiti se úbytkem tukového vaziva tvoří hluboké jámy u hodně starých koní

Řeč těla koně

8. dubna 2017 v 1:14 | Luca |  Koně

OrgánVýrazVýznam
Hlastlumený klokotavýpřátelské pozdravení
Hlastiché ržánípřátelské pozdravení
Hlashlasité ržánísignál ostatním koním
Ušistojící,špičatév pozoru,reaguje na pomůcky
Ušisklopené dozaduopatrnost,může se bránit,závidí
Očimatné,neúčastněněnemocný-teplota
Nosfrkánízbavuje se prachu
Nosněco větříchce lahůdku
Tlamadotírání,šťoucháníjezdec lechtá koně
Tlamažvýkání udidlaspokojenost
Tlamaohrnuje pyskvnímání jiných pachů
Tlama
okusování kohoutku
druhému koni
projev sympatie
Hlavatření hlavy o jezdce"poděkování" po jízdě
Hlava
zvedání hlavy
před uzděním
udidlo příliš ostré
Hlavaházení hlavoupříliš krátké otěže
Hlava
narážení do dveří
boxu
chce ven
Krknatahuje dopředuuvolněný
Krkvysoko vzpřímenýkřečovité chování
Přední nohyhrabe nataž.nohounetrpělivost
Přední nohy
hrabe a dívá se
k slabinám
bolest břicha,náznak koliky
Přední nohyohnutí kloubů nohyprosba
Zadní nohy
kopyto postavené
na špičce
unavený,odpočinek
Zadní nohy
zvednutá noha
varovný signál před kopnutím
Zadní nohykopání po holenijezdec lechtá ostuhami
Zadní nohykopánívelký strach
Ohonsekání ohonemneklid,nespokojenost,napětí
Ohonotírámá červy,roztoče








Řeč těla a pohybůVýznam
Vysoko natažený krkimponující chování
Pulzování ve skupiněctižádostivost
Vzpínánístrach,panika,polekání
U klisny šlehání ohonem,lechtivostvzrušená,nepozorná
U hřebce sexuální vzrušenítěžko kontrolovatelný
Ležení,válení sepocit blaženosti, pozor!-možnst příznaků koliky
V noci spí v ležepocit blaha
Neklid,lehání a vstávání,kroucení očima,mlácení hlavoukolika,silné bolesti
Kulháníbolesti nohy
Kozlovánístrnulost,radost

Kopyta ve čtyřech období

7. dubna 2017 v 1:47 | Luca |  Koně
U koní žijících v přirozených podmínkách mají jednotlivá roční období i měnící se klimatické podmínky na kvalitu kopytní rohoviny velký vliv; koně žijící ve stájích se však nacházejí po celý rok v téměř konstantních podmínkách, takže změny na jejich kopytech jsou mnohem méně nápadné. Abychom mohli zvolit v jakoukoli dobu nejoptimálnější ochranu kopyt, měli bychom vědět, jak počasí a terén ovlivňují konzistenci kopytní rohoviny, kopytní mechanismus, "tlumící" účinky kopytního pouzdra i rychlost opotřebování rohoviny.Vliv okolního prostředí na kopyta spočívá především ve skutečnosti, že rohovina je schopná podle vlastností prostředí v sobě regulovat obsah vody (tedy vodu vydávat do prostředí nebo ji naopak z prostředí brát) a tím měnit svoji tvrdost a s ní i pružnost.

Kopyta v létě
V létě bývají období, kdy i několik týdnů nezaprší a ani ráno není na trávě vydatná rosa. Pokud v tuto dobu budete chtít provést korekturu kopyta, zjistíte (nebo váš kovář zjistí a jistě vám to ihned oznámí s přídavkem nepěkných slov), že vystrouhat kopyto dá pořádně zabrat a často se rychle otupí i ten nejostřejší kopytní nůž. Rohovina je totiž nesmírně tvrdá a kovář vám jistě bude spílat, proč jste kopyta dostatečně nezměkčili 😊 nehydratovali = nedávali jste do kopyt náboje z vlhkého jílu či kravského trusu).
A jsme u toho; během sucha se přirozeně vysušují i kopyta (divoce žijících) koní. Je to pro jejich úspěšné přežití v přírodě - na rozdíl od pochopitelného přání kováře - velice žádoucí a prospěšné. Tvrdá rohovina se totiž, narozdíl od rohoviny měkké, na tvrdém povrchu méně opotřebuje a "déle vydrží" (což lze vidět i na úsilí, které musí kovář vynaložit, když bude chtít takto tvrdé kopyto nožem či rašplí upravit). U divoce žijících koní se tak chozením opotřebuje méně rohoviny, než kolik jí naroste.
Když se však na to podíváme z hlediska jezdce, zjistíme, že se v suchém létě můžeme u neokovaných koní setkat hned s několika problémy.
1. Prvním je ten, kdy kůň žije v "rajských" podmínkách a jeho kopyta jsou neustále dostatečně hydratovaná, pružná, relativně měkčí. Takový kůň bude mít problémy, pokud s ním budeme jezdit po tvrdém, vysušeném terénu, protože jeho rohovina se dosti brzo "obrousí" - je pro suché letní podmínky příliš měkká. Běžným postupem, který situaci vyřeší, je okování koně.
2. Dalším problémem může být to, že tvrdá, sušší rohovina omezuje kopytní mechanismus, tedy "tlumící funkci kopytního pouzdra" (ten vstřebá maximálně 4 % energie nárazu). Končetiny koně, pohybujícího se po tvrdém povrchu, jsou vystavené mnohem větším otřesům a nárazům, než u koně pohybujícího se po pružném či měkkém povrchu. Bohužel tvrdá a nepružná rohovina tyto nárazy a otřesy ještě zvýrazní. To nám vadí při ježdění, ale když se podíváme na divoké koně, zjistíme, že toto omezení kopytního mechanismu pro ně nepředstavuje až tak velké riziko: v létě mají divocí koně kolem sebe dostatek kvalitní trávy a zdaleka se nemusejí tolik pohybovat, jako jindy. Nehrozí jim ani tolik nebezpečí od šelem, protože ty se nyní soustředí na hříbata, která uloví poměrně rychle. Divocí koně toho v létě moc nenaběhají. Proto ani omezený "tlumící" efekt kopytního pouzdra nezpůsobí končetinám divoce žijících koní vážné problémy. Ty však nastanou, pokud koně v těchto podmínkách osedláme či zapřáhneme a budeme ho nutit k delším vyjížďkám nebo k intenzivnější práci. Pamatujte na to, že čím je kůň těžší a čím rychleji se pohybuje, tím větší je síla nárazu jeho kopyt o povrch (a tato závislost dokonce není aritmetická, ale geometrická!) a tím větší je také šance, že se jeho končetiny (především klouby a vnitřní struktury kopyta) opotřebují či přímo poškodí. Zde nám bude ku prospěchu pružnější rohovina, která dokáže vstřebat více energie nárazu (nemluvím-li o tom, že by jezdec měl vybírat optimální terén, což vždy není možné). Protože ta se však více opotřebuje, je třeba opět kopyta chránit (podkovami).
3. A máme tu třetí problém, který sice divoce žijící koně netrápí, ale zato může důkladně zamotat hlavu a znepříjemnit život jezdcům a jejich jezdeckým koním: a to je změna kvality tvrdých a sušších kopyt - konkrétně jejich zvýšená lámavost a s ní spojená častější tvorba prasklin a rozštěpů kopytního pouzdra. Většina prasklin, které vzniknou na kopytech divoce žijících koní, je povrchová, a tím pádem "nevinná". Jak jsem už psala, v létě u nich naroste více rohoviny, než kolik se jí chozením obrousí, takže kopyta bývají delší. Na jejich okrajích tak vznikají asi 1 - 2 cm dlouhé praskliny, rohovina se pak v tomto rozsahu vylomí - a máme tu zcela přirozenou "úpravu kopyt", kterou se udržuje jejich optimální tvar a dálka rohové stěny. U jezdecky využívaných koní však takové praskliny mohou způsobit vážné problémy. Opět zde musíme brát v úvahu zatížení jezdcem a "nepřirozené" využívání koní, tedy větší rychlost, skoky, větší vzdálenosti. Nevinné praskliny tak mohou postupovat nahoru směrem ke korunce, ale i do hloubky, až ke škáře. Výsledkem je kulhání a vyřazení koně z provozu. Na takové kopyto totiž často nelze ani přitlouct podkovu, která by jej chránila, majitel a jezdec tak musejí čekat, až rohovina odroste.

Kopyta na podzim
Kopyta divoce žijících koní nevypadají po období sucha příliš přitažlivě. "Zdobí" je praskliny, nosné okraje jsou vylámané, visí z nich kousky ještě neupadlé rohoviny. Jeden by zaplakal... Ale příroda už zase chystá další změny. Začíná více pršet, půda měkne, tráva zase povyskočí a koně se pohybují s hlavami u země co noha nohu mine. Jejich starostí je dobře se nabaštit, břicho se jim zvětší a kopyta se "uzdravují". Odrostlá kopyta se boří do měkké půdy a nadbytečná rohovina se odlamuje, takže za chvíli je nosný okraj zase zarovnaný. Přední kopyta jsou zatěžována více a jejich přední část se brzy zkrátí a zakulatí; zadní kopyta jsou poněkud ostroúhlejší a zajišťují koním dobrý "odpich" při zrychlení během útěku před predátory.
Ale i zde může u jezdecky využívaných koní nastat problém. Jak se stále zvyšuje vlhkost prostředí, kopyto "nasává" vodu a měkne. Může jí dokonce "nasát" tolik, že už není schopné jí pojmout více, dosáhne svého "maxima nasycení". Sice se rychleji opotřebovává rohovina, ale to není pro divoce žijící koně problém, protože se pohybují po měkké půdě. Problém je to však pro koně jezdecké či vozatajské, kteří se často musí potýkat se štěrkovými či asfaltovými cestičkami.

Kopyta v zimě
V zimě jsou kopyta koní přirozeně přizpůsobená sněhovémo pokryvu; kde tomu je však v dnešní době konec? V zimě totiž roste rohové pouzdro nejpomaleji. To má svůj biologický význam: v zimě nemají koně mnoho příležitostí se dostatečně nakrmit. Stádo se pohybuje po sněhem pokrytých pláních, sem tam najde trochu nekvalitní trávy, rychle ji spase a jde dál hledat jinou potravu. V nohách má skutečně mnoho mil a - jak jistě každého hned napadne - to vyžaduje jistou energii. Koně tedy musí svojí energií šetřit, kde se dá, aby jí měli dostatek pro udržení základních životních funkcí, pro udržení tělesné teploty a pro nutný pohyb. Není nutné vkládat energii a živiny do růstu kopytní rohoviny, když se tato v takových podmínkách (sníh) opotřebovává jen nepatrně.
Jenže kopyta mají v zimě ještě jednu důležitou úlohu: chránit vnitřní struktury před umrznutím! My si do sněhu obujeme teplé sněhule s tlustou ponožkou a kvalitní podrážkou, ale chudáci divoce žijící koně stojí ve sněhu a na mraze 24 hodin ve stejných "rohových botkách". Jsou to ale skutečně stejné boty, jako byly v létě? Například rohovina chodidla je v zimě mnohem kompaktnější (netvoří tolik známé šupiny), hladší a tlustější. Také nosný okraj kopyta je hladký a kulatý. Proč? Jedno vysvětlení by tu bylo: koně totiž redukují svůj kopytní mechanismus. Ve sněhu i na ledě či na zmrzlé trávě se koně pohybují jinak - opatrněji - můžeme říct, že více kloužou. Více si kopyty "nahmatají" svoji cestu a vyhýbají se kamenům či jiným nerovným plochám. Právě zvýšená opatrnost omezuje opotřebování rohoviny, ale také chrání koně proti uklouznutí. Samozřejmě - jezdec, který se v sedle koně naklání ne vždy správným směrem, nebo chození po namrzlém asfaltu jsou věcí naprosto nepřirozenou, na niž nejsou kopyta koně uzpůsobena.
Při ježdění v zimě je třeba myslet na to, že rohovina roste velmi pomalu, takže jakékoli její obrušování vycházkami mimo sníh vede k předčasnému opotřebování kopyt.

Kopyta na jaře
Na jaře se všechno dává do pohybu - a výjimkou nejsou ani koně, kteří si konečně mohou vybít svoji zimou nastřádanou bujnost. Růst jarní trávy a příjemné počasí přimějí především mladé koně, aby se pokusili "vylepšit" své postavení ve stádě. Také terén koním umožňuje provádět někdy i kaskadérské kousky - půda je měkká, ale ne přemokřená, kopyta v ní zanechávají ne příliš hluboké otisky - zkrátka panují podmínky, po kterých touží téměř všichni jezdci po celý rok.
Rohovina začíná růst, dokonce tak rychle, že koně si ji v příznivém terénu nestačí tolik opotřebovat. Stará zimní rohovina, kterou si koně "uklouzali" do hladkých plotýnek, a která je vzhledem k jarní rohovině tvrdší, nyní odrůstá, láme se v plotýnky (chodidlo) a vylamuje se. Rozpěrky na patkách však zůstávají a slouží v tuto dobu jako kvalitní "protiskluzové opatření". Kopyta získávají poněkud ostroúhlejší tvar. Rohovina má ideální vlhkost a je pružná, avšak ne příliš měkká. S kvalitou nově narostlé potravy se zlepšuje i její kvalita.
Na jaře přicházejí na svět hříbata; lze říct, že je to pro ně skutečně nejlepší doba, i z hlediska správného vývoje jejich kopýtek. Nedochází totiž k tak silnému opotřebování, takže běhání mladé koníky "nebolí", na druhé straně je půda pouze natolik vlhká, že zajistí optimální tření a zabrání přílišnému podkluzování ještě nešikovných nohou. Kopýtka mohou získat optimální tvar, nejsou ani příliš měkká a široká (což by bylo v případě příliš mokré půdy), ani úzká a tvrdá (v případě suchého a tvrdého povrchu).

Tak jsme si prošli celým rokem. Jistě jsme si všichni trochu poupravili náhled na to, jaká kopyta si přeje příroda a jaká lidé. A kde se oba požadavky scházejí a kde si zase, bohužel, odporují.

Děkuji za návštěvu blogu!