Říjen 2015

Dekování koní

21. října 2015 v 23:08 | Luca |  Doporučení a tipy
"Je mu zima? Hoďte na něj deku!" Úvodní věta je stručným popisem toho, jak dekování koně v chladném počasí určitě vypadat nemá. Dekování koní není zase totiž až tak jednoduchou záležitostí, jak by se mohlo na první pohled zdát a to z toho prostého důvodu, že není kůň jako kůň a deka jako deka.
Tam, kde je kůň dostatečně zaopatřen vlastní kvalitní zimní srstí a je schopen vyprodukovat si dostatek vlastní tepla (o této problematice pojednává článek "Koně v zimě" bývá dost často dekování zbytečným luxusem, který koni může i víc škodit, než pomáhat.

V případech kdy se kůň přesto bez deky neobejde, je nutné mít na zřeteli jak kvalitu deky, tak i povětrnostní podmínky. Jen tak bude deka, kterou koni dáme, opravdu plnit svoji funkci.

Jak tedy dekovat koně?

Deka jen nahrazuje kvalitní srst

Než se pustíme do vlastního dekování, je určitě dobré si uvědomit, že deka zůstane vždy jen více či méně nedokonalou náhražkou přirozené kvalitní zimní srsti. Aby tak deka splnila svůj účel co nejlépe, to znamená, bránila prochladnutí koně, musí "umět" plnit stejné úkoly jako plní přirozená koňská srst.

Jak vypadá a co musí splňovat taková ideální deka?

Od deky se samozřejmě automaticky očekává, že bude schopná adekvátně tepelně izolovat v závislosti na počasí, tedy v mraze více, při mírnějších teplotách zase o to méně.

Deka by měla ovšem nejen hřát, ale také účinně zabraňovat tomu, aby kůň promokl nebo provlhnul. Deka však nesmí být příliš těžká, a taky nesmí koně nijak omezovat v pohybu. Zároveň je ale potřeba, aby deka na koni pevně držela a nesklouzávala z něho nebo na nějakém místě neodstávala kvůli zatékání. Z této charakteristiky deky je tedy vidět, že na koně nelze opravdu "hodit" první deku, která nám přijde pod ruku.

Anatomie koňské deky

Srst je dokonalý izolační materiál, který je v dece nahrazen materiály syntetickými. Deky, která mají plnit všechny požadavky na ně kladené, tj., být tepelnou izolací a zároveň bránit provlhnutí, se zpravidla skládají ze tří vrstev. Každá z těchto vrstev má svoji specifickou funkci.

Vrchní vrstva deky je tou vrstvou, která přichází do přímého kontaktu s povětrnostními vlivy. Z toho vyplývají i její požadované vlastnosti. Musí být především pevná a nepromokavá, protože její základní funkcí je ochrana jak vlastní deky, tak samozřejmě i samotného koně před větrem a deštěm.

Tomu odpovídá i materiál, z něhož se tato vrchní vrstva vyrábí. Tím je zpravidla nylon nebo polyester, nebo jejich kombinace. Nylon je pevný a silný, avšak cenově poměrně drahý. Stoprocentní polyester je naopak levný i lehký, ale ve srovnání s nylonem podstatně méně pevný.

Užitná hodnota vrchní vrstvy se udává ve speciálních jednotkách tzv. "denierech", které vyjadřují jemnost materiálu. Doporučuje se, aby vrchní vrstva venkovní deky měla hodnotu minimálně tisíc dvě stě denierů. Pro stájovou deku postačí i hodnota čtyři sta denierů, v tomto případě, je-li deka používána jen výlučně ve stáji, může být vrchní vrstva vyrobena i z bavlny.

Ze své vnitřní strany bývají vrchní vrstvy opatřovány nepromokavým nátěrem. A ježto technologický pokrok nelze zastavit ani u koňských dek, lze se setkat u této vrstvy i s membránami, jež jsou zhotoveny z goratexu.

Prostřední vrstva deky plní je vrstvou izolační. Podle své schopnosti tepelně izolovat se deky rozdělují na lehké, středně těžké a těžké. Tato kategorizace v podstatě vyjadřuje gramáž střední vrstvy, to znamená kolik gramů izolačního materiálu je vměstnáno na jeden čtvereční metr deky.

Konkrétně to vypadá následovně. Lehké deky střední izolační vrstvu nemají. U středně těžkých dek se gramáž pohybuje mezi v rozmezí dvě stě až tři sta gramů. Těžké deky mají pak na jednom metru čtverečním víc jak tři sta gramů.

Tato gramáž zhruba určuje, do jakých povětrnostních podmínek je deka vhodná. Čím těžší deka, tím by měla teoreticky více tepelně izolovat. Je však třeba vzít v úvahu i materiál, z kterého je vyrobena. Jeden materiál izoluje lépe, a jeho gramáž může být menší, jiný materiál izoluje o něco hůře, a gramáž deky bude vyšší při stejných izolačních schopnostech jednotlivých dek.

Vnitřní vrstva je tou vrstvou, která přichází do kontaktu s tělem koně. Musí být proto hladká, nesmí srst lámat nebo ji dokonce dřít. Zároveň je žádoucí, aby byla prodyšná, to znamená, měla by umožňovat vypařování potu z těla do vzduchu, a taky savá, aby spolehlivě odváděla od kůže vlhko. Na výrobu vnitřní vrstvy se používají směsi bavlny a polyesteru, nylon, nebo může být zhotovena ze savých materiálů zvaných "flees".

S "anatomií" dek jsme se už seznámili a teď se podívejme na to, jaké deky v jakých případech použít.

Kdy jakou deku?

Rozhodnutí jakou deku použít je samozřejmě ovlivněno konkrétními povětrnostními podmínkami a stavem koně. Vhodnost té které deky v dané situaci je vždy výslednicí více faktorů, které je třeba vzít v potaz, tedy jestli například prší, nebo jestli je kůň ve studené stáji nebo zda má či nemá možnost pohybu.

Základním vodítkem by mělo být doporučení výrobce, do jakých teplot a podmínek se deka hodí.

Důležitá je samozřejmě pro volbu deky i chování koně. Jestliže se kůň třese, jeho postoj a pohyby jsou nápadně ztuhlé, má studené uši a jeho srst je postavená, tak je mu s největší pravděpodobností zima.

Pokud se však kůň pod dekou potí, o čemž je možné přesvědčit pohmatem na jeho hrudníku nebo je evidentně neklidný, tak je pro něho deka zřejmě příliš hřejivá a je mu v ní horko.

Používat by se měla samozřejmě deka, které koni "padne". Taková deka musí být dostatečně dlouhá zepředu i zezadu, to znamená, že by měla chránit krk před kohoutkem a zároveň i kořen ocasu. Zároveň musí být patřičně dlouhá i dolním směrem, při bočním pohledu na koně by nemělo být vidět jeho břicho.

Deka by ovšem neměla být "nadměrná velikost", příliš velká deka nedrží na koni zrovna nejlépe a snadno sklouzává. Příliš malá deka naopak koně odírá. Při nákupu koňské deky tedy neuškodí zjistit si přesné míry koně a taky je dobré při něm zohlednit i tvarová specifika jednotlivých plemen.

Autor: Karel Trčálek

Jak krmit koně v zimě

21. října 2015 v 22:59 | Luca |  Doporučení a tipy
Je třeba si uvědomit, že při nízkých teplotách musí každý živý organismus, a tedy i koňský, vynaložit mnohem více energie na to, aby si udržel potřebnou tělesnou teplotu - to znamená, že se zvyšuje jeho metabolismus. Aby nezačal strádat, musí mít dostatečné zásoby energie nebo ji musí získat v krmivu (stravitelná energie). Je známo, že jádro poskytuje energie relativně hodně,'a proto si mnoho lidí myslí, že v zimě je jednoduše třeba zkrmovat více ovsa (nebo třeba kukuřice či ječmene). To je však omyl. Mnohé výzkumy dokázaly, že právě jadrná krmiva produkují velice málo "nadbytečného tepla" - tedy tepla, které je schopné udržovat tělesnou teplotu na potřebné výši. Takže - jestli chceme koni dodat více energie (kalorií), je dobré zkrmovat jádro, avšak abychom koně zahřáli, je třeba mu dávat seno. Seno (nebo senáž)totiž obsahuje hodně vlákniny, která je ve střevech rozkládána bakteriemi (fermentována) a právě při tomto procesu vzniká hodně tepla. To zahřeje koně mnohem snáze, než kdyby si neustálým pohybem vyráběli teplo ve svalech. Doporučení tedy zní: v zimě nechejte koním přístup k senu po celý den dle libosti - s tím, že ho budou neustále po troškách uždibovat, zachovají si rovnoměrný přístup vlákniny i energie a po celých 24 hodin si udrží tělesnou teplotu na potřebné výši. Při nepřetržitém zkrmováni sena však musí každý majitel zajistit koni dostatek vody.
Právě v zimě se zvyšuje počet koní postižených zácpou -příčinou jsou zmrzlé napáječky či vědra s vodou. Pitná voda by měla mít teplotu 2 - 10°C. Mnozí by mohli říct, že seno a sláma, to je vlastnějedno a naopak sláma přijde levněji. Ale pozor! Sláma se ve střevech nefermentuje, pouze je ucpává a způsobuje tak koliky. Pokud váš kůň s chutí požírá podestýlku, můžete mu v tom jednoduše zabránit, dejte mu prostě dostatek dobrého lučního sena a čisté vody a zabijete dvě mouchy jednou ranou - omezíte na minimum riziko zácpy a umožníte mu vytvořit si dostatek vnitřního tepla. Samozřejmě, je tu také možnost podestlat mu hoblinami, pískem či papírem. V roce 1987 byla zveřejněna jedna vědecká studie, pojednávající o klisnách, které v zimě dostávaly o 50 % více kalorií v krmivu, a přesto stále hubly. Takové případy nejsoužádnou výjimkou. Koně často hubnou ve studeném a vlhkém počasí - tehdy se totiž výrazně odpařuje vlhkost z povrchu těla a s ní kuň ztrácí i teplo. Musí si ho proto více vyrobit zvýšením metabolismu -"spalováním" vlastních energetických zásob (glykogen, tuky, bílkoviny). Pokud nedostane dostatečné množství energie v krmivu, začne hubnout.

Bylinky pro koně

3. října 2015 v 21:12 | Luca
Každý kůň je velice citlivý jedinec.
Vnímavý k nemocem, fyzickým a psychickým indispozicím či hormonálním změnám stejně jako člověk. Pokud chceme zdravého a výkonného koně, musíme mu poskytnout pohyb, péči a vyváženou stravu, která pokryje jeho potřeby. Pomocí bylinek, které nabízíme, můžete podpořit léčbu, urychlit rekonvalescenci po úrazech, prodloužit život a především předcházet zdravotním problémům vašich koní. Fytoterapie koní (bylinářství) neboli léčba pomocí bylinek, je terapeutická metoda založená na využití léčivých účinků rostlin. Aplikuje se především ke zmírnění a prevenci různých nemocí a k podpoře hojení a regeneraci a čištění (detoxikaci). Podávání bylinek koním do krmné dávky je dobré i z důvodu, že většina chovaných koní nemá možnost kvalitní pastvy. Tím pádem nemá přístup k bylinkám, které mají tak své důležité místo ve výživě koní . Naše pastviny nejsou již bylinné louky a většina koní se dostane ven ze stáje jen na několik hodin denně. Je dobré vědět, jaké byliny jsou vhodné pro naše čtyřnohé přátele.

1. Dávkování


Nebojte se dávkovat podle oka 30-50g sušených bylin (cca 1-3hrsti) denně do krmení či k přípravě čerstvého čaje nebo odvaru. Poníkům a hříbatům dávku zmenšete na polovic.

U bylin nevhodných pro určité skupiny koní, či nevhodných k dlouhodobému podáváním jsou omezení uvedena přímo v popisu dané byliny.

Bylinky nejčastěji užíváme při konkrétním problému ve formě kúry, cca 3-6týdnů. U specifických problémů a pokud to bylinka umožňuje můžeme užívat dlouhodobě.



2. Čaj


čaj - 30 - 50g sušených bylin zalijte vodou teplou cca 90° a nechte 10 - 15minut vyluhovat. Vychladlý čaj nalijte do krmení



3. Odvar


Odvar - 50g byliny vařte v půl litru vody asi 5 - 10 minut, necháme 10 minut vyluhovat a scedíme.



4. Inhalace


Inhalace - sušené bylinky spaříme vroucí vodou. Nálev se dá do větší nádoby. Přistaví se ke koňské hubě a nosu, případně se koni přikryje nos ručníkem. Nechá se inhalovat dokud vystupuje pára.


5. Obklad


Obklad - k obkladům používáme odvar z bylin nebo čaj, teplý nebo studený.

TRVANLIVOST je uvedena na každém dodaném balení


zdroj: www.bylinkyprokone.cz
Děkuji za návštěvu blogu!