Září 2015

Mohou koně brambory?

29. září 2015 v 18:43 | Luca |  Zajímavosti o koních

Mohou koně brambory?
Krmné brambory patří mezi okopaniny. Okopaniny se řadí mezi šťavnaté, lehce stravitelné glycidové krmivo pro koně, s nízkým obsahem vlákniny. V přiměřeném množství mají dietetické účinky a používají se pro ochucení a pro zpestření krmné dávky v zimě. Lehce stravitelný škrob slouží jako pohotová energie. V krmné dávce jimi můžeme nahradit obiloviny, a to podle výkonnosti koní.
Krmné brambory se do krmných směsí zařazují v maximální dávce 1,5 kg na kus a den. Doporučené množství je 0,5 kg brambor, které se podávají pouze v pařené formě. Nikdy se nepřipravují do zásoby. Vhodnou dietetickou složkou zvyšující stravitelnost jsou sušené bramborové vločky.

Zdravotní potíže koně vznikají po podání krmných brambor nezralých v zelené slupce nebo naklíčených, protože obsahují velké množství solaninu, který je pro organismus nebezpečný. Problémy v zažívání způsobí také zkrmování brambor namrzlých, nahnilých nebo neočištěných.

Jiné okopaniny pro koně

Z těchto důvodů se ve většině případů setkáváme se zkrmováním jiných druhů okopanin, především je to krmná mrkev, řepa a řepné řízky. Mají poměrně velké množství vitamínů a mrkev navíc obsahuje karoten. Krmná mrkev je vhodná pro všechny kategorie koní, řepa se přidává tažným koním. Pro koně zařazené do sportovního výcviku není řepa vhodná, jelikož způsobuje nadměrné pocení.

Obecně platí, že pokud chceme zkrmovat okopaniny je nutné, aby byly řádně očištěné, brambory podávané pouze pařené, nesmí být nahnilé ani namrzlé a zkrmujeme je v malém množství. Vysoké dávky zatěžují trávicí ústrojí a mohou působit projímavě nebo dokonce vyvolat křeče, koliku nebo dokonce smrt koně.
Autorka: Karolína Pachotová



Zimní jídelníček pro koně

29. září 2015 v 18:36 | Luca |  Recepty pro koně
Zima udeřila, pastviny přikryl sníh. Jak krmit koně v tomto období, když je všude bílo? Krmení koní v zimě má svoje specifika, o kterých si něco řekneme v tomto článku.

Vláknina jako otop

Začněme však malou oklikou. Kůň, jak víme, je zvíře otužilé, bez potíží snese i velmi drsné zimní podmínky. A to díky procesu, který probíhá v jeho trávicím traktu, a který se nazývá fermentace. Při tomto procesu je vláknina trávena střevními mikroorganismy. Spolu s tím se uvolňuje i značné množství tepla, kterým se kůň zahřívá ´zevnitř ´. A tím se dostáváme k tomu hlavnímu. Nemá-li být, jednoduše řečeno, koni v zimě zima, i když třeba venku mrzne, až praští, potřebuje mít k dispozici dostatek vlákniny.

Seno je pro koně základ

Hlavním zdrojem vlákniny je samozřejmě seno. To v zimě tvoří základní složku koňského menu. Ale není seno jako seno. Některé může být horší, některé lepší. Koním by pochopitelně mělo být podáváno jen kvalitní luční seno v dostatečném množství. Co je to ale dostatečné množství?
Spotřeba sena v zimě je u každého koně samozřejmě individuální. Záleží na jeho kondici, výživovém stavu, zda pracuje či nikoliv, způsobu ustájení a taky samozřejmě na teplotních podmínkách.
Co se týká teplotních podmínek, je u každého koně důležitý ukazatel zvaný ´kritická teplota´. Co je kritická teplota? To je taková teplota, při níž kůň začne spotřebovávat pro své zahřátí energii navíc. A tuto energii získá z krmiva, tedy především ze sena. I tato kritická teplota je samozřejmě u každého koně jiná. Důležitou roli zde hraje kvalita srsti či tukové zásoby, u kvalitně osrstěného koně a dobře osvaleného koně to může být třeba i - 9°C.

Co z toho vyplývá pro krmení koně?

Uvádí se, že za každých 5 °C pod kritickou teplotou, je třeba dát koni o 15 až 20% krmiva víc, aby se mohl dostatečně zahřát. To se samozřejmě týká i těch koní, kteří v zimě nepracují, a tedy dostávají menší krmné dávky. To že nepracují, neznamená, že se nepotřebují zahřát.
Nejjednodušším způsobem jak koni zajistit ´dostatek tepla´ je tedy zvýšení krmné dávky sena, anebo, je-li to možné, rovnou mu umožnit neustálý přístup k senu.
Zdrojem vlákniny nemusí být jen seno, i když to samozřejmě zůstává hlavní složkou krmné dávky. Koni se může podávat senáž, tedy kvalitní senáž. Jako doplňkový zdroj vlákniny může posloužit i krmná sláma, která je ale hůře stravitelná než seno.
Dobře stravitelnou vlákninu obsahují i řepné řízky a pak samozřejmě oves, který je pro koně, samozřejmě v rozumném množství, ideální.

I v zimě potřebují koně pít

Mluvíme-li o krmení koní v zimě, nesmíme zapomínat na vodu. V zimě zdánlivě paradoxně spotřebují koně víc vody než v létě, kdy mohou spásat zelenou trávu. Naproti tomu v zimě zkrmí kvůli výrobě tepla velká kvanta sušiny, a proto více pijí.
Voda nemá být pokud možno studená. Koně raději, mohou-li si vybrat, pijí vodu vlažnou. Při nedostatečném příjmu vody hrozí koni zácpa, proto i voda musí být koni podávána několikrát denně.
Abychom to celé na závěr shrnuli, kvalitně a dostatečně krmený - což ovšem neznamená překrmovaný - kůň snese zimu bez problémů.

Autor: Karel Trčálek


POZOR NA PLESNIVÉ SENO!

29. září 2015 v 18:32 | Luca |  Doporučení a tipy
Plesnivé seno určitě nepůsobí už na první pohled dojmem "zdravé a racionální výživy". Asi málokdo by měl tolik odvahy, nebo spíše nezodpovědnosti, aby senem, které je prorostlé plísní, krmil koně. Nejde samozřejmě jen o vizuální či o chuťovou stránku takového "krmiva", plísně totiž mohou velmi vážně poškodit i zdraví koně.

Nebezpečné mykotoxiny

Plísně patří mezi nižší houby. Jejich výskyt v krmivech, zvlášť když jsou špatně uskladněná, je přirozený. Plísně jsou tvořeny dlouhými vlákny, tzv. hyfy. Hyfy se rozrůstají a větví, tak vytvářejí tzv. mycelium, tedy to, co můžeme pozorovat v plesnivém seně nebo obilí.

Plísně samotné nemusí být vždy natolik jedovaté, aby poškozovaly zdraví. Problém plísní tkví v produkci jedů, zvaných mykotoxiny. Tyto mykotoxiny jsou druhotným produktem metabolismu některých druhů plísní. K vylučování mykotoxinů dochází tehdy, ocitne-li se plíseň v stádiu stresu. Většinou se tak děje při změnách teploty, vlhkosti nebo provzdušnění.

Mykotoxiny jsou primárně jedy. Dostanou-li se prostřednictvím krmiva do organismu koně, velmi rychle začínají nepříznivě ovlivňovat mikroflóru zažívacího ústrojí, v důsledku čehož dochází k narušení rovnováhy a potížím s trávením. Následkem toho jsou průjmy, koliky, může být poškozena i sliznice.

Mykotoxiny se postupně vstřebají ze střev koně do krve a tak se rozšíří v celém organismu. Toto ohrožení vyvolá následnou reakci imunitního systému koně, který se je snaží odbourat. Je-li však těchto toxinů příliš velké množství, může dojít přetížení imunitního systému, který již nestačí jedy neutralizovat. Mykotoxiny se tak začnou v organismu koně kumulovat, což vede k následné otravě a poškození zdraví.

Otrava koně tzv. mykotoxikóza

Tyto otravy se nazývají mykotoxikózy. Mohou být způsobeny jednak jednorázově, když kůň zkonzumuje najednou velké množství mykotoxinů, a jednak dlouhodobým zkrmováním krmiva, které obsahuje tyto jedy v nižším množství.

Nebezpečnost mykotoxikóz se zvyšuje s přítomností více druhů toxinů v podávaném krmivu. Je to způsobeno tím, že mykotoxiny působí kumulativně, to znamená, že se jejich účinky sčítají. Krmivo, které obsahuje více mykotoxinů, je tak o to nebezpečnější pro organismus koně.

Škála negativních účinků, kterými působí na koňský organismus, je opravdu ´pestrá´. Mykotoxiny poškozují játra a ledviny koně, ale mohou působit i neurotoxicky. Některé mykotoxiny mají vliv na reprodukci a také narušují syntézu bílkovin, důsledkem toho jsou kožní problémy či zpomalení růstu hříbat a mladých koní.

Vdechnuté spóry plísní obsahující mykotoxiny zase mohou u koní vyvolat dýchací potíže. Obecně pak platí, že mykotoxiny především značně zatěžují imunitní systém koní. To může vést v závaznějších případech i k jeho celkovému selhání.

Plesnivé seno či jiné krmivo proto raději vyhoďme a příště ho uskladněme tak, abychom možnost napadení plísní pokud možno zcela eliminovali. I koně mají totiž zdraví jen jedno.
autor článku: Karel Trčálek

Citát...

28. září 2015 v 21:43 | Luca |  Citáty o koních
Hoď své srdce za překážku a kůň skočí za ním.


18. DEVĚTSIL

28. září 2015 v 21:33 | Luca |  Bylinky pro koně

Působí při devatero nemocech... Kořen (oddenek) devětsilu se vždy považoval za nejlepší přírodní prostředek k utišení kašle. Kromě jiného je to také přírodní "Ibalgin". Skvěle působí proti bolesti.


NĚCO O NĚM:
Devětsil lékařský (lat. Petasites hybridus) je vytrvalá rostlina z čelesi hvězdnicovitých. Říká se mu také koňské kopyto nebo lopuch. Jedná se o vytrvalou bylinku se silným oddenkem. Devětsil má jedny z největších listů, které se běžně u nás vyskytují. První květy se objevují v březnu a kvete až do května. Roste v téměř celé Evropě, dále roste v západní a severní Asii. V ČR hojně zejména ve vyšších polohách.

Dříve se rostlině přisuzovaly léčivé účinky při devatero nemocech (odtud český i slovenský název).

PROČ PODÁVAT KONÍM?
  • působí protikřečově > při problémech se zažíváním
  • při poruchách dýchycího ústrojí > výborně tlumí kašel
  • působí výrazně spasmolyticky = tiší bolest (vhodné podávat po různých zákrocích, při úrazech, při bolestivosti pohybového aparátu)
  • reguluje látkovou výměnu
  • působí protirevmaticky, diureticky (močopudně) a projímavě
  • účinné přírodní odčervovadlo
  • devětsil (na rozdíl od řady podobně působících bylinek) nemá nežádoucí vedlejší účinky


OBSAHUJE:
  • silici (asi 0,1%)
  • hořčiny, sliz, třísloviny
  • petasin (asi 1%), isopetasol, inulin, fenol, cholin, sloučeniny síry, kyselinu angelikovou a minerální soli

DOPORUČENÁ DENNÍ DÁVKA:
  • 20-40g/koně/den

BALENÍ:
  • 500g
KDE KOUPIT: RAJPROKONE.CZ

17. EUKALYPTUS

28. září 2015 v 21:28 | Luca |  Bylinky pro koně

Austrálii je tamními domorodci považován za všelék již od nepaměti... Vyzkoušejte i Vy doslova zázračné účinky Eukalyptu (česky Blahovičníku)! Je jednou z nejúčinnějších bylin, působících při všech dýchacích obtížích, má pozitivní účinky na celé dýchací ústrojí. Zároveň je známa svými skvělými repelentními účinky (hmyz jej doslova nenávidí). V neposlední řadě dokáže urychlit hojení všech ran a zatočit s kožními problémy. Eukalyptus je určen pro vnější použití.


NĚCO O NĚM:
Eukalyptus (česky též Blahovičník), je silně aromatická rostlina původem z Austrálie. Tento zvláštní keřík dokáže provonět a vydezinfikovat svými silicemi celý váš dům, či stáj. Hojně se využívá také ve fytoterapii (=přírodním lékařstí). Eukalyptus pochází z Austrálie a Tasmánie, kde si libuje v bažinatých půdách. Velice rychle roste a ve své domovině dorůstá do výšky 30 až 80 metrů. Je to oblíbená pochoutka pro koaly, které si rády pochutnávají na jeho voňavých listech. Eukalyptů existuje několik stovek druhů. V magii se používá pro odehnání zlých duchů.

PROČ PODÁVAT KONÍM?
  • nejznámější je svými účinky na dýchací ústrojí > pomáhá čistit plíce od hlenu, je prospěšný při nachlazení, podporuje vykašlávání
  • pomáhá při chronichých, i při akutních stavech
  • pomocník při infekcích močových cest, svalovýchbolestech
  • ničí choroboplodné zárodky v ovzduší
  • celkově pomáhá uvolňovat ucpaná místa v těle
  • snižuje hladinu cukru v krvi > vhodné pro IR koně, pro koně schvácené
  • odpuzuje hmyz > skvělé repelentní účinky
  • pomáhá při bolesti kloubů a svalů (artritida, onemocnění šlach,...)
  • všechna kožní onemocnění > zklidňuje pokožku (letní vyrážka, kopřivka,...)
  • napomáhá hojení ran
  • gynekologické obtíže (záněty pochvy,...)
  • má vynikající protizánětlivé účinky, navíc má analgetický účinek
  • zlepšuje koncentraci, zvyšuje pozornost, má povzbuzující účinky

OBSAHUJE:
  • listy obsahují účinnné látky > silice eukalyptu
  • ty se uvolní díky destialci vodní parou a získává se tak nejcennější eukalyptový éterický olej

DOPORUČENÁ DENNÍ DÁVKA:
  • INHALACE > cca 50g eukalyptu spařte vroucí vodou (cca 1l) a nalijte do větší nádoby. Přistavte ke koňské hubě a nosu, ideálně koni přikryjte nos ručníkem. Nechte koně inhalovat dokud vystupuje pára.
  • OBKLAD > cca 50g eukalyptu nechte vařit vařte v 0,5l vody asi 5 - 10 minut, necháte 10 minut vyluhovat a sceďte - tímto odvarem potírejte koně např. proti hmyzu, při kožních problémech
  • Upozornění!!! - pouze pro vnější použií, nepoužívat vnitřně, při požití může mít mírně toxické účinky.
  • Nepoužívat u březích klisen.

BALENÍ:
  • 500g sáček
KDE KOUPIT: RAJPROKONE.CZ


16. ŘEBŘÍČEK

28. září 2015 v 21:25 | Luca |  Bylinky pro koně

Řebříček je ideální bylinkou v případě, že má kůň na sobě jakékoli rány (např. po operaci, po úrazech,...). Pomáha hojit a výrazně zkracuje dobu rekonvalescence i u hůře se hojících ran. Zároveň pomáhá výborně zastavovat krvácení. Mezi jeho další pozitiva patří jeho nesnášenlivost hmyzem. Lze jej tedy skvělě použít jako přírodní repelent. Ať už do stájí, nebo lze odvarem z něj připraveným koně mazat.


NĚCO O NĚM:
Řebříček obecný (Achillea millefolium L. ) je vytrvalá bylina, 10 cm až 80 cm patřící do čeledi hvězdnicovité. Jeho latinské jméno (Achillea) připomíná bájného, antického hrdinu Achilla, po němž byla rostlina pojmenována. Ten měl údajně ošetřovat pomocí řebříčku krvavé rány utržené v Trojské válce. Český název vznikl podle tvaru lístků, připomínajících starý žebřík pouze s jedním středovým ráhnem. Lidově je řebříčk znám též jako husí jazýček, zaječí chléb, Achillova bylina, žebřík, myší ocásek.


PROČ PODÁVAT KONÍM?
  • celkově posiluje organismus
  • zlepšuje chuť k jídlu u koní oslabených, po nemocech apod.
  • zlepšuje trávení > zvyšuje produkci žaludečních šťáv
  • působí protizánětlivě, má antiseptické účinky
  • uvolňuje křeče a usnadňuje odkašlávání > vhodné pro koně, které trápí kašel
  • má močopudné účinky > vhodné podávat při zánětu močových cest
  • zvyšuje krevní srážlivost > pomáhá zastavit krvácení + zlepšuje hojení ran
  • řebříček odpuzuje mouchy a jiný hmyz > lze zavěsit pytlíček s řebříčkem ve stáji, příp. potřít koně odvarem
  • vnější použití (forma nálevu): zevně se řebříček používá ve formě nálevů a obkladů > vhodný při hnisavých ranách, nehojících se ranách, kožních vyrážkách, na drobná poranění, či k čištění a uklidnění pokožky


OBSAHUJE:
  • nejdůležitější látkou je jeho silice, která obsahuje značné množství účinné látky - azulenu
  • dále hořčiny, alkaloidy, flavonoidy a třísloviny


DOPORUČENÁ DENNÍ DÁVKA:
  • 30 - 50g/den zamíchat přímo do krmiva
  • nebo ve formě čaje > denní dávku zalít vodou cca 90´C, nechat 10-15 min. louhovat, nechat vystydnout a přilít do krmení
  • obklad > přikládat na rány pro jejich rychlejší hojení
  • pověsit do stáje látkový pytlíček s řebříčkem pro odpuzení nepříjemného hmyzu

BALENÍ:
  • 500g sáček
KDE KOUPIT: RAJPROKONE.CZ

15. VŘES

28. září 2015 v 21:23 | Luca |  Bylinky pro koně

Vřes je výborným doplňkem zejména pro koně, kteří trpí na otoky končetin. Tato bylinka se silnými močopudnými účinky velmi účinně odvede nadbytečnou vodu pryč z těla ven. A Vašeho koně tak již oteklé končetiny nebudou trápit!


NĚCO O NĚM:
Vřes obecný (Calluna vulgaris), lidově nazývaný břes, břasa, erika, řes, jindavec, chvojčina, břesňák, hnidavec, hyndavec, modrý rozchod, suchotinka, vřes skotský, je jediným zástupcem rodu vřes (Calluna). Latinské jméno Calluna je odvozeno z řeckého slova 'k zametání', vzhledem k tomu, že v minulosti se z tuhého vřesu vyráběly metličky.
Je původem z Evropy, kde je hojně rozšířen. Roste na rovinách, svazích i v horách až do nadmořské výšky 2 400 m. Snáší velmi chudé, písčité a nepevné půdy. Je odolný vůči suchu, horku i zimě. Je to tedy velmi odolná a statečná rostlinka.

Vřes je mimo jiné také významnou medonosnou rostlinou. Vřesový med je vysoce ceněný produkt. Má charakteristickou chuť a texturu.

PROČ PODÁVAT KONÍM?
  • výborné detoxikační účinky (bylinka vhodná pro jarní detoxikační kůru)
  • pomáhá rozpouštět a odplavovat usazené toxiny
  • vhodné pro koně, kteří trpí otoky končetin > skvělý proti zadržování vody v těle
  • silné močopudné účinky
  • výborný lék při zánětech ledvin a močových cest (dezinfikuje močové cesty)
  • vhodné podávat také při artróze koní
  • nemá žádné známé nepříznivé účinky, je proto vhodný k dlouhodobému užívání

OBSAHUJE:
  • kyselinu křemičitou. organické kyseliny
  • třísloviny, flavonoidy (quercitrin), silici, sliz, saponiny, hořčiny,...

DOPORUČENÁ DENNÍ DÁVKA:
  • 20-40g/den
  • vmíchat přímo do krmení

BALENÍ:
  • 500g sáček
KDE KOUPIT: RAJPROKONE.CZ

14.BRUSINKY(sušené)

28. září 2015 v 21:19 | Luca |  Bylinky pro koně

Tyhle červené bobulky jsou hotovým přírodním zázrakem! Jsou jedním z nejúčinnějších přírodních antioxidantů. Není divu, že jejich účinky jsou známy po celá staletí. Pokud Vás, nebo Vaše zvířecí kamarády trápí problémy s močovým ústrojím, nic lepšího než jsou brusinky nemůžete najít! Výzkumné práce potvrdily, že brusinky obsahují látku, která znemožňuje bakteriím uchytit se na stěnách močových cest a močového měchýře, brání jejich množení a tím pomáhá k odstranění původců zánětů. Vynikají také svým vysokým obsahem vitamínu C. Je tedy vhodné je podávat preventivně, proti nachlazení.

NĚCO O NICH:
Brusinky jsou plody rostliny Brusnice brusinky (Vaccinium vitis-idaea L.), což je rostlina z čeledi vřesovcovitých. Brusinky jsou červené (dozrávají z bílých až průhledných) bobule o průměru 5 - 8 mm. Jsou jedlé, chuť mají mírně kyselou, nahořklou, a dozrávají v srpnu až říjnu. Svým vzhledem připomíná příbuznou borůvku. Je to stále zelený plazivý keřík dosahující délky až dva metry, výšky jen 15 - 25 cm. Kvete od května do července bílým až růžovým květem, v hustých převislých hroznech. Opylován je včelami. Plodem jsou jasně červené lesklé bobule o průměru 5-8 mm, jsou jedlé, chuť mají mírně kyselou, nahořklou, dozrávají v srpnu až říjnu. Na našem území se vyskytuje zřídka a patří mezi chráněné rostliny. Plody a výrobky z nich jsou proto dováženy z tradičních pěstitelských oblastí - Kanada, sever USA, severské stáry Evropy a Asie.

ZAJÍVAVOSTI:
  • Evropští osadníci se naučili brusinky konzumovat od domorodých Američanů. Během v té době panujících dlouhých a krutých zim byly tyto sytě červené bobulovité plody vítaným zdrojem vitamínů a kormě toho také značně zvyšovaly chuť páchnoucího masa. Právě v upomínku tohoto se v Americe každým rokem na Den Díkůvzdání podává krocan s typickou brusinkovou omáčkou.
  • Podle indiánské legendy jsou darem ducha, který seslal na zem holubici s kytičkou brusinek v zobáku. Evropanům připomínal plod brusinky hlavu jeřába: crane berry, z toho název cranberries.

!!! 100g brusinek obsahuje 25mg vitamínu C !!!

PROČ PODÁVAT KONÍM?
  • dezinfekce močových cest
  • antibiotické a antiseptické účinky na bakterie způsobující infekce močových cest (zejména E. Coli)
  • jeden z nejsilnějších přírodních antioxidantů
  • vysoký obsah vitamínu C > prevence nachlazení
  • posilují imunitu
  • účinná léčba infekcí močového měchýře a močovodů bakteriálního původu
  • pozitivní vliv na trávení > normalizují střevní mikrofloru (vhodné zejména po podávání antibiotik)
  • vhodné pro koně trpící žaludečními včedy
  • vhodné pro koně schvácené a trpící IR syndromem
  • zlepšují zrak
  • vědecké studie potvrdily účinnost brusinek

OBSAHUJÍ:
  • kyselinu chinovou > vylučuje se močí a zabraňuje tvorbě ledvinových kamenů (pokud již existují, dokáže je rozpoštět)
  • Proanthokyanidiny (PAC) > dávají brusinkám jejich typickou natrpklou chuť. Ve spolupráci s vysokým obsahem organických kyselin vytvářejí v močových cestách nepříznivé podmínky pro množení bakterií a podílejí se na aktivním zamezení usazování bakterií.
  • taniny > v trávicím systému, obzvláště v případech výskytu žaludečních vředů, je zmapován antimikrobiální účinek brusinek, podporovaný taniny, kladně ovlivňujícím povrch trubic svými stahujícími účinky
  • vysoký obsah vitamínů A, E a C
  • minerály: železo, vápník, draslík, jód

DOPORUČENÁ DENNÍ DÁVKA:
  • 20-50g/den
  • možno přidávat přímo do krmení
  • vhodné i pro březí klisny

Naše brusinky nejsou sířené, ani slazené. Obsahují pouze slunečnicový olej.

BALENÍ:
  • 500g sáček
KDE KOUPIT: RAJPROKONE.CZ

13. JITROCEL

28. září 2015 v 21:16 | Luca |  Bylinky pro koně
"Jitrocel, aby kašel odešel." ... Tak toto pořekadlo platí na 100%. Když se řekne jitrocel, většině z nás se vybaví jitrocelový sirup účinný proti kašli, případně jeho listy přikládané na ranky. Jitrocel se řadí mezi vůbec nejlepší a nejvyužívanějsí léčivky, které jsou účinné hned v celé řadě případů. Vyzkoušejte si ho i Vy...

NĚCO O NĚM:

Jirocel kopinatý (Plantago lanceolata L.) je vytrvalá bylina s růžicí přízemních listů, ze které vyrůstá několik stvolů. Je jednou z nejznámějších u nás rostoucích rostlin. A zcela určitě je to dáno jeho neocenitelnými léčivými účinky, na které nedají lidé dopustik již od davných dob. Je vhodný k vnějšímu i k vnitřnímu použití. Lidové léčitelství si jitrocele dodnes vysoce cení. Lid jej opředl řadou pověstí a připisoval mu kdysi čarovnou léčivou moc.Díky své oblíbenosti si také vysloužil clou řadu trefných přezdívek: beraní jazyk, psí jazýček, jazejček, psí ocas, myší ouško, ranocel, celník hojílek, volský jazyk, babí listí, babka, celníček, hojílek, jitrocí, jitrocil, komeník, olověný jazýček, skorocel. V přírodní medicíně se využívaj zejména dlouhé, štíhlé listy.


PROČ PODÁVAT KONÍM?
  • při zánětech horních cest dýchacích (jeden z nejlepších přírodních prostředků vůbec!)
  • jedna z hlavních složek ve všech přípravcích proti kašli > mírní dráždění ke kašli
  • usnadňuje odkašlávání a rozpouští a uvolňuje hleny z dýchacích cest
  • brzdí rozmnožování bakterií a působí protizánětlivě
  • účinný prostředek při poruchách trávení
  • pomáhá čistit krev
  • doporučujeme přidávat při žaludečních vředech

VNĚJŠÍ POUŽITÍ:
  • vhodný k zastavení krvácení z drobných poranění
  • ve formě nálevu ho lze použít na výplachy a omývání na zánětlivé procesy sliznice dutiny ústní a na nehojící se rány
  • při hojení zanícených ran a spálenin
  • zmenšuje otok po hmyzím bodnutí

OBSAHUJE:
  • slizovité látky, flavonoidy, fenolické kyseliny, iridoidy (Aucubin)
  • vitamín C
  • minerální látky - zejména zinek a draslík


DOPORUČENÁ DENNÍ DÁVKA:
  • 30 - 50g/den přímo do krmení
  • lépe ve formě čaje > denní dávku zalít vodou cca 90´C, nechat 10-15 min. louhovat, nechat vystydnout a přilít do krmení
  • vnější formou obkladu na kůži


BALENÍ:
  • 500g sáček
KDE KOUPIT: RAJPROKONE.CZ


Plavení koní

28. září 2015 v 19:37 | Luca |  Doporučení a tipy
Kromě toho, že voda napomáhá k celkové očistě koňské srsti a kůže, je plavení neobyčejným zážitkem pro koně i jeho jezdce. Stačí si to představit - v parném létě sedíte na hřbetě svého koně, držíte se za hřívu a užíváte si dotyky chladivé vody. Věřte, že stejnou radost, jako má člověk, prožívá i kůň.
Nejenže voda očistí srst i kůži, navíc poměrně dobře regeneruje namožené svaly, i když jsou namáhány i při plavání. Kromě toho se jedná o velice příjemné osvěžení a dodání energie.

Z těchto důvodů se plavení často praktikuje i v rámci tréninku dostihových koní či koní pro všestranost.

Kde plavit koně?

Naprosto bezpečně můžeme plavit v jezerech či rybnících, ale i v některých řekách - zde musíme dbát na sílu proudu. Silný proud by mohl koně lehce strhnout s sebou. Než se rozhodneme pro vhodné místo, doporučuji zjistit si, zda není voda znehodnocena velkým množstvím sinic, které škodí zdraví člověka i zvířete.
Měli bychom vybírat taková místa, kam se nechodí koupat lidi, například kvůli velké vzdálenosti, špatně schůdnému terénu či bahnitým břehům. Z plavců může být kůň zneklidněn a kvůli blízkosti by tak lehce mohlo dojít k nepříjemnému úrazu - většinou pokopání.
Před vstupem do vody doporučuji zkontrolovat, zda přes vodní plochu nejsou umístěny sítě nebo dokonce vlasce.
Naprostou samozřejmostí je pozornost vůči zákazům. Vodní plocha může sloužit jako zdroj pitné vody nebo se může jednat o soukromý pozemek - pokutě a následným problémům je rozhodně lepší se vyhnout.

Obecná doporučení pro plavení koně

Není dobré brát koně do příliš studené vody, riskovali bychom zbytečné nachlazení. Voda by tedy měla mít více jak 15 °C, ale je určitě lepší plavit na konci jara, přes léto a na začátku podzimu, kdy voda bývá nejteplejší.
Koně by ve vodě neměli pobýt více jak 10 minut, obecně se doporučuje doba 5-10 minut.
Každý nemá to štěstí, že se může vydat jet plavit bez sedla. Toto je možné, pokud máme vodní plochu blízko a nemusíme tudíž využít žádnou komunikaci. Pokud musíme urazit větší vzdálenost, je nutné sedlo využít - přeci jen si budeme na silnici jistější a v případě problému tolik nehrozí nebezpečné sklouznutí z koňského hřbetu.
Ovšem samotné plavení probíhá bez postroje, popřípadě pouze s uzdečkou! Voda by mohla poškodit kůži a snížit bezpečné jištění sedla podbřišníkem.
Doporučuji vzít sebou stěrku na pot, a než se vydáme zpět do stáje, koně stěrkou setřít a nechat trochu uschnout.
Koně bývají při plavení rozdovádění a plní elánu, a tak snadno může dojít k pádu jezdce. Pokud jede společně větší skupinka, v rámci bezpečnosti bychom měli každému koni nechat dostatečně velký prostor, aby nedošlo k poranění ostatních koní nebo jezdců, kůň se totiž při plavání pohybuje podobně jako v klusu.
Je také nezbytné kontrolovat, zda nikdo z jezdců z koně nespadl. Díky pravidelnému pohybu kopyt by se mohlo lehce stát, že kůň při pohybu jezdce udeří do hlavy - a neštěstí může být na světě.

Kdy koně plavit nesmíme?

Koně bychom do vody rozhodně neměli brát při nízké teplotě či velkému výskytu sinic, jak již bylo zmíněno. Dále nikdy ne ihned po krmení nebo silném přehřátí, mohlo by dojít ke schvácení kopyt. Nikdy neplavíme březí a kojící klisny!

Ošetření po plavení koně

Po příjezdu do stáje suché koně očistíme rýžovým kartáčem a pečlivě rozčešeme hřívu i ocas. Dále bychom měli věnovat péči kopytům. Po jejich oschnutí, což trvá 1 až 2 hodiny, potřeme stěnu chodidla a rohovou střelku vazelínou či nesoleným tukem. Tak zabráníme unikání vlhkosti z kopyta a přílišnému vyschnutí kopytního rohu.

Po ošetření je dobré pustit koně do výběhu, aby vybili nahromaděnou energii, či se v klidu pásli. A jezdec může ve skrytu duše jenom doufat, že se koník třeba nadšeně nevyválí v čerstvém trusu :).

Autorka: Petra Hanáčková

Bezpečnost u koní

28. září 2015 v 19:35 | Luca |  Doporučení a tipy
Koně jsou zvířata vážící několik set kilogramů. Je proto jasné, že pohyb kolem nich, manipulace s nimi i samotná jízda s sebou přinášejí určitá rizika a že je více než nutné dodržovat určitá bezpečnostní pravidla, která by se měla stát jakýmsi desaterem (vlastně čtrnácterem) každého jezdce.
1) V jezdeckém areálu je nutné dodržovat pokyny k tomu určeného člověka - např. vedoucího oddílu. Při příchodu do areálu je také dobré tomuto člověku zahlásit svoji přítomnost a nepřibližovat se ke koním (pokud nevíte, co a jak) bez jeho svolení a dozoru.
2) Ve výběhu bod č. 1 platí dvojnásob.
3) Při zacházení s koňmi ve stáji či ve výběhu se chováme klidně - neběháme, nekřičíme a také koně nekrmíme bez souhlasu majitele, trenéra či vedoucího.
4) Při příchodu ke koni ho slyšitelně oslovíme, přistupujeme k němu z levé strany a NIKDY zezadu (obzvlášť platí ve volném prostranství a u koní, u nichž víme, že jsou kopaví).
5) Vždy stojíme od koně tak daleko, nebo naopak tak blízko k němu, aby nás nemohl kopnout.
6) Koně vodíme na uzdečce nebo ohlávce, přičemž otěže nebo vodítko držíme oběma rukama - pravou pod bradou koně a levou na konci vazáku. Při vedení kůň nemá mít otěže na krku, výjimku tvoří uzdění s pomocnými otěžemi - martingal, chambon apod. Vodítko si NIKDY neomotáváme kolem ruky či jiných částí těla. Jednoho koně vede jeden člověk.
7) Případné závady na sedle či jiném vybavení je nutné okamžitě hlásit trenérovi. Před jízdou VŽDY zkontrolujte (nechte zkontrolovat) správnost a funkčnost postrojení - např. dotažený podbřišník.
8) Jezdcům se doporučuje očkování proti tetanu (při případném zranění v jezdeckém areálu okamžité přeočkování) a pojištění proti úrazu.
9) Děti do 18 let by neměly jezdit bez písemného souhlasu rodičů.
10) Nepřeceňujte své schopnosti a objektivně popište své zkušenosti trenérovi, který je pak ještě posoudí na jízdárně.
11) V jezdeckém areálu i v sedle je zakázáno kouřit. Dále se na koni nemá žvýkat žvýkačka ani telefonovat. Na koni také nejezdíme pod vlivem alkoholu, sedativ nebo drog.
12) K jezdecké praxi se doporučuje vzdělávat v jezdecké teorii.
13) Pro práci u koní je nutné naučit se zacházet s potřebným nářadím.
14) Jezdci by se ke koním, ostatním jezdcům, okolí a přírodě měli chovat ohleduplně. Jezdci na koních by měli zdravit kolemjdoucí jako první.

Také na jízdárně platí určitá pravidla, která slouží k tomu, aby ji mohlo využívat více jezdců najednou a nedocházelo při tom k různým nepříjemným karambolům:
1) Na jízdárně se jezdí figury diktované trenérem, cvičitelem nebo jinou pověřenou osobou.
2) Základní směr jízdy je na levou ruku (levá je vnitřní). Dovnitř jízdárny se vyhýbá ten jezdec, který jede na pravou ruku - jezdci se míjí levýma rukama.
3) Nejrychlejší chod je na vnějším obvodu jízdárny, pomalejší pak jezdí na vnitřním.
4) Jezdci dodržují dostatečné rozestupy - minimálně jednu koňskou délku.
5) Jezdci na koni nemluví (koně mohou slovně pochválit).
6) Přihlížející jsou povinni zdržovat se mimo jízdárenský obdélník (vně).

Věřím, že dodržováním těchto bezpečnostních pravidel se ježdění i starání se o koně stane pro každého jedinečnou zábavou a odpočinkem.

Autorka:Anna Tětková


Sedm her

28. září 2015 v 19:28 | Luca |  Zajímavosti o koních
Sedm her je jakýsi základní kámen výcvikového programu Pata Parelliho. Vycházejí z logiky loveného zvířete, a tak je můžeme využít k postavení přátelství a dominance. Hry pomáhají koni být mírnějším, elegantnějším, atletičtějším i odvážnějším. Podobají se vzájemným interakcím mezi koňmi ve stádě, a proto jsou tedy základem pro "přirozenou" komunikaci. Učí totiž člověka hovořit koňskou řečí.


Pro přirovnání můžeme použít komunikaci mezi klisnou a hříbětem, jelikož klisna musí taktéž během krátké doby naučit hříbě chodit dopředu, dozadu a do stran. Pro výuku kobyla používá tlaky různé intenzity - od lehkého pošťouchnutí až po bolestivé štípnutí. Stejně tak budeme postupovat my - nejprve budeme na koně vyvíjet lehký nátlak, a až teprve pokud nezareaguje, tlak zesílíme. Naši koně, stejně jako hříbata, raději zareagují na ty nejslabší podněty.

Těmito hrami koni zpříjemňujeme výcvik, jelikož hovoříme "jeho" řečí, a hry, které provádíme, se velmi podobají hrám, které koně praktikují mezi sebou ve volné přírodě. Způsob výcviku by se tedy dal nazvat jakousi "školou hrou". S jejich pomocí koni zvýšíme jak jeho sebejistotu, tak jeho důvěru a respekt v nás. Kůň totiž nebude mít pocit, že něco musí, a lépe si udržíme jeho pozornost, navzájem se budeme více radovat, a rychleji dosahovat pokroků. Člověk si vyvine vlastní emocionální svěžest, takže nebude mít potřebu reagovat násilně či nespravedlivě, čehož se spousta majitelů, ať už vědomě či nevědomky, často dopouští.

První tři hry označujeme jako základní, další jako účelové. Hrát by se měly ve správném pořadí a k další hře postupovat až ve chvíli, kdy je hra předchozí absolutně a bezchybně zvládána.

Pat Parelli rozlišuje práci s koňmi na dvě oblasti - práci ve volnosti (at the liberty) a práci na laně (metoda on-line). Pro začátky, a tím pádem i pro sedm her, využijeme právě metodu on-line. Potřebujeme k ní pouze provazovou ohlávku, mrkvovou hůlku (carrot stick - sloužící ovšem jako prodloužená ruka, nikoliv jako bič!) a 4 m, 7 m, anebo 14 m dlouhé lano, zakončené takzvaným kousátkem (dva volné kousky kůže, simulující koňské kousnutí). Zprvu je lepší použít lano kratší, funguje totiž jako komunikační kabel, a tedy čím kratší, tím jasnější komunikace. S postupným zlepšováním můžeme prodlužovat lana, až se nakonec dopracujeme k absolutní volnosti (the liberty). Užitečnou pomůckou je také kruhová ohrada (round pen), která se hodí především pro práci ve volnosti.

1. Přátelská hra


Jedná se o první, základní hru, nepostradatelnou pro ovládání dalších her. Jde v ní především o získání důvěry - ukázat koni, že hodlám být jeho přítelem, nikoliv mu jakkoliv ubližovat. Vychází ze skutečnosti, že klisna po narození celé hříbě olíže. Tento dotek má řadu funkcí: stimuluje tělo hříběte, uklidňuje ho a vytváří tak pouto mezi matkou a hříbětem. Stejně funguje právě přátelská hra - být s koněm v kontaktu, ale neublížit mu. Můžeme se ho dotýkat po celém těle, nejprve rukama, pak lanem, nakonec i mrkvovou hůlkou. Začínáme na krku (zóna přátelství), postupně se dostáváme i k místům, kde jsou koně na dotek citliví, či kam útočí predátor - např. břicho, oblasti mezi předníma a zadníma nohama, hlava..Uvidíte, že po čase už koni bude i toto příjemné, nebo přinejmenším lhostejné. Mimo hlazení je však třeba také nastínit situace, které mohou koně vystrašit, a naším úkolem je koni ukázat, že jeho strach je absolutně neopodstatněný. Koně se tedy dotýkáme různými i pro něj nebezpečnými předměty (např. igelit), omotáváme mu lano kolem nohou, přehazujeme mu ho přes hlavu, motáme kolem uší, šviháme lanem kolem hlavy...

Vždy je ovšem třeba dát pozor na bezpečnost a koně "omotávat" vždy jen tak, aby se v případě úleku či jiného pohybu nezamotal ještě více a mohl volně odejít. Všechny tyto úkony provádíme tak dlouho, dokud si kůň není jistý, že se ničeho bát nemusí a sám od sebe klidně stojí. Tuto hru lze použít kdykoliv během výcviku, ať už ke zklidnění ve chvíli, kdy je bojácný a nejistý, nebok udržení vyváženosti mezi dominancí a přátelstvím. Kůň by měl vždy a všechny hry přijmout beze strachu a zmatku.

Tipy:

  • Dotýkejte se koně citlivě a láskyplně, tak jako zachází klisna s hříbětem.
  • Buďte ke koni ohleduplní a pozorní - požádejte o dovolení vstoupit do jeho osobního prostoru a neustále sledujte jeho reakce.
  • Pokud má kůň při doteku na citlivém místě tendence kopat, dotýkejte se ho nejprve mrkvovou hůlkou, abyste zabránili možným úrazům.


2. Dikobrazí hra


Tato hra, v pořadí druhá, učí koně především správně reagovat na fyzický tlak - buď mu ustoupit, anebo ho následovat. Princip hry spočívá v tom, že jakmile kůň udělá, oč ho žádáme, tlak přestane působit. Kůň nám proto rád vyhoví, jen aby měl takzvaně "klid". Hra se dá použít taktéž jako příprava k obsednutí - učí správné reakce na udidlo a na jezdcovy pobídky holení. Koně totiž reagují způsobem "opozičního reflexu". Je to instinkt nastupující v případě, že jsou k něčemu nuceni. Právě proto se u koní můžeme setkávat se situací, že čím větší tlak na ně vyvíjíme, tím méně jsou ochotni naši žádost vykonat.

Tlak se aplikuje ve čtyřech fázích - začneme velmi zlehka, a stupňujeme ho, až dokud kůň nezareaguje. Koně nás samozřejmě budou zkoušet, kdo povolí dříve, a proto je nutné s tlakem skončit, až když se kůň opravdu pohne kam má. Tlak by měl být nepřetržitý, a zpočátku můžeme využít pro lepší pochopení mrkvovou hůlku. Až však kůň tento princip pochopí, plně postačí lehké doteky špiček prstů. Tlak můžeme vyvíjet na hrudi, přední části těla, na zádi, a koně můžeme takto naučit pohybovat se do strany, dopředu, i dozadu. Vždy si musíme také uvědomit, zda zaujímáme správný postoj a držení těla, aby vám kůň stoprocentně rozuměl a nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním!


3. Řídící hra


Navazuje bezprostředně na hru druhou. Taktéž učí koně pracovat s tlaky, avšak teď již pouze s psychickými. Majitel se koně nedotýká, ale tlak pouze naznačuje pohybem těla, poklepáváním hůlky o zem, vodítkem, či pohledem. Cílem je naučit koně pohybovat se do všech čtyř směrů na neznatelné pokyny. Zpočátku po koni nechtějme zázraky, a proto stačí, pohne-li se jen o pár kroků. Tak jako tak nám vyhověl a je zapotřebí tlak uvolnit.

Řídící hru koně hrají vlastně neustále, i ve volné přírodě. Řečí těla vyjadřují své pocity a nálady. Stačí chvíle pozorování stáda ve výběhu, a už si rychle všimneme, jak spolu komunikují - můžeme sledovat například pohyby uší, nohou, ocasu, pohledy... Principem jsou vlastně návrhy a rady, ale i varování. Jestliže jeden kůň se na druhého zašklebí, už je to řídící hra, která vyjadřuje něco jako: "Doporučuji ti odejít, mohl bys také schytat ránu". Kdo koho řídí, určuje převážně stádová hierarchie. A koně tomu velmi dobře rozumí.

Stejně tak funguje naše hra - pokud kůň mým návrhům nevyhoví, narazí na fyzický odpor, a tak se brzy naučí můj tlak následovat. Výsledkem této hry by měla být absolutní kontrola nad pohybem koně, ten by se měl do všech směrů pohybovat na pouhé pokynutí prsty, pohnout plecí, když mu ukážeme na oko, nebo ustoupit zádí, aniž by se na nás přestal dívat. Důležitá je i pochvala, možné je podrbání na hlavě, či hru proložit přátelskou hrou.


4. Jo-jo hra

Jo-jo hra, první z her účelových. Ty jsou založeny na kombinaci dovedností z prvních třech her a jejich cílem je produktivnější rozvíjení partnerství mezi majitelem a koněm. Právě jo-jo hra přináší do tohoto vztahu vyváženost. Spočívá v tom, dokázat koně poslat dopředu a dozadu po přímých liniích ( pohyb ode mě, pohyb ke mně).

I v této hře využíváme tlaky, a proto je nutná dovednost hry druhé a třetí. Zpočátku používáme vodítko, později ji lze hrát i ve volnosti.


Aby kůň couvl, začneme rovnoměrně kmitat vodítkem. Nejprve lehce, a pokud kůň nezareaguje, přidáváme na intenzitě natolik, až mu to začne být nepříjemné a před tlakem ustoupí. V tomto případě tlaku zanecháme, aby kůň pochopil, že jeho reakce byla správná. Cvik opakujeme tak dlouho, dokud ho kůň nepochopí. Zkusíme ho poslat znovu zpět, tentokrát na celou délku lana, a poté ho přizvat k sobě. Toho docílíme prostým zaujmutím pasivního postoje, tedy zády se sklopenou hlavou. Pokud nepřijde, rytmickým přitahováním lana ho přivoláme. Pokud dojde až k nám, pochválíme ho. Cílem hry je dosáhnout těchto pohybů bez použití lana, tedy zacouvání na lehký pohyb ukazováčku před hlavou, přizvání pouze použitím pasivního postoje.

S výcvikem je nutno postupovat pomalu, ale pakliže kůň hru pochopí, můžeme si ji zpestřit například přidáním kavalety či cvičením v členitém terénu.

Chario_320[1].jpg


5 .Kruhová hra


Kruhová hra, to není jen lonžování, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Je to hlavně psychické cvičení, při němž se kůň učí dodržovat určené tempo a směr, dokud mu neřekneme něco jiného. Naučí se vykročit a obíhat kruh v kroku, klusu i ve cvalu. Tajemství spočívá v tom, nechat koně v klidu, dokud dělá, to co chceme. Pokaždé, když si kůň svévolně změní tempo, zavoláme ho k sobě a opět vyšleme na kruh. Brzy přijde na to, že je pro něj pohodlnější rovnou zůstatna kruhu. Měli bychom dělat minimálně dvě a maximálně čtyři kola - po dvou nám dokáže svůj respekt, po čtyřech a více už se pro něj cvičení stává nudným.

A jak začít? Koně si postavíme čelem k sobě, a dovednostmi z řídící hry ho pošleme směrem, kterým potřebujeme. Zatímco se kůň pohybuje ve směru a tempu, jaké jsme mu určili, umožněme mu dělat jeho práci a nepomáhejme mu zbytečně bičem za zádí či rukou zvednutou ve směru pohybu. Stačí jen čekat, až kůň pochopí, že zůstat na kruhu je pro něj nejjednodušší. Pokyny je nutno doprovázet správnou řečí těla - když koně vysíláme na kruh, když ho udržujeme na obvodu, i když ho žádáme, aby přišel. Vždy využívám znalosti z předchozích her. Když už kůň bude bezchybně rozumět všem vašim pokynům, můžete si opět hru zpestřit různými překážkami umístěnými na obvod kruhu a udělat tak koni hru zajímavější. Nesmíme však nikdy zapomenout dívat se na všechny hry pohledem koně!


6. Stranová hra


Hra do stran může být velmi užitečná, jelikož čím lépe bude kůň chodit dozadu a do strany, tím lépe bude dělat i všechno ostatní. Tato hra má za úkol naučit koně pohybovat se stejně dobře doprava i doleva. Na počátku nácviku je dobré použít jako pomůcku ohradu či plot a postavit koně proti ní, aby nemohl chodit dopředu.

Princip hry spočívá v postupné stimulaci koně rytmickým tlakem na hlavu a záď. Nejprve tedy pošleme do strany jeho hlavu, poté záď, pak zase hlavu, zase záď..Až do té doby, než dosáhneme stejnoměrného pohybu do strany. Jelikož koně často ustupují hlavou rychleji než zádí, je nutno záď hlídat víc. Aby kůň pohnul zadkem, můžeme mu například zatřepat koncem ohonu. Kůň od nás prostě musí ustupovat tak, aby nenarážel na konec lana.

Aby byla tato dovednost oboustranná, je nutné hru procvičovat vpravo i vlevo. Každý kůň je na jednu stranu šikovnější, procvičujte proto více tu horší stranu a cvičení opakujte, dokud kůň nebude bez problémů provádět hladký pohyb do obou stran. Hru provádíme v kroku, ke klusu je možno přejít, až když kůň v pohodě zvládne cvičení v kroku. Opět se také musíme soustředit na řeč těla, naše pohyby musí být cílevědomé, jasné a hlavně pozitivní.


7. Prostorová hra


Koně od přírody nenávidí úzké a uzavřené prostory, jelikož omezení jejich životního prostoru pro ně v divočině může znamenat smrt. Prostřednictvím prostorové hry se naučí, že není nutno hned panikařit a utíkat, jakmile se dostanou z jejich pohledu do "úzkých". Prostorová hra má za úkol naučit koně se tohoto strachu zbavit. Jelikož s tímto problémem často souvisí i potíže s nakládáním koně do přepravního vozíku, je nanejvýš praktické se tuto hru naučit, do vozíku by pak kůň měl nastupovat na pouhé vyslání rukou, nikoliv "dovlečení, přemluvení, či domlácení". Prostorová hra koním umožňuje být uvolněnější a odvážnější. Princip spočívá v naučení procházet omezeným prostorem, například mezi naším tělem a nějakou překážkou.

Zpočátku se tedy postavme asi 4 m od stěny ohrady a vyzvěme koně tímto prostorem projít. Využíváme opět znalostí z předchozích her, tedy rukou ukážeme koni směr a pohledem na záď ho pobídneme k pohybu kupředu. Pokud se nebude dařit, můžeme si prostor rozšířit, pokud naopak kůň nebude mít problém, můžeme tento prostor postupně zužovat úměrně tomu, jak kůň získává důvěru. Nakonec skončíme asi u 1 m (cca šířka koňského zadku). Vždy pracujeme v obou směrech, a teprve když kůň úkol bez problémů zvládá, můžeme přejít ke klusu. Tímto způsobem můžeme koně také posílat na různé skoky, nebo vymyslet spoustu dalších obměn.

Závěrem:

Všechny tyto hry můžeme hrát libovolně dlouho, ale vždycky tak, abychom byly s koněm v harmonii. Mohou to být stejně tak 2 minuty jako 2 hodiny, ovšem nikdy bychom neměli jít přes limit, který nám sám kůň udá. Veškerá práce by mu totiž měla být vždy příjemná. Dosáhneme tak toho, že žádané věci pro něj budou příjemné a nežádané nepříjemné.

Pokud si na tyto hry najdeme dostatek času, mnohonásobně se nám to vrátí. Hry ukážou každou slabinu koně, ale stejně dobře ji také dokáží odstranit. Potom už nebude třeba zbytečných stále ostřejších udidel, otěží a jiných doplňků, kůň s vámi bude spolupracovat jednoduše ochotně a rád, jelikož vy se postupně měníte v přirozeného jezdce - horsemana. Pochopíte, jak kůň myslí a naučíte se s ním hovořit srozumitelným způsobem. Radost z práce pak bude oboustranná a stále silnější. Jak se říká - problémy s koňmi nejsou v koních, nýbrž v lidech!

Deset hodnot PNH ( Parelli Natural Horsemanshipu):

1) srdce a přání
2) respekt
3) podněty (tlak)
4) ohýbání
5) cit
6) postavení (postoj, osobnost)
7) načasování
8) rovnováha
9) chytrost
10) mazanost

Autorka: Mariana Zahradníková







Bazén pro koně

28. září 2015 v 19:26 | Luca |  Doporučení a tipy

Bazén pro koně slouží jako doplněk tréninku koně a je výbornou pomůckou pro udržení kondice koně při nemoci pohybového aparátu a pro návrat koně do kondice po ní. Bazén pro koně bývá kruhového tvaru, ideálně o průměru 20 metrů, neměl by mít menší průměr než 12 m. Uprostřed kruhu je ostrůvek pro lonžéra tak, že pro koně zbude pruh široký asi 2 metry.

Vstup do bazénu by měl být postupně se svažující tak, že navede koně na plavecký kruh, a měl by být uzavíratelný, aby kůň z bazénu nevyběhl.

Většina koní se při trpělivém výcviku naučí do bazénu bez problému chodit.

Hloubka vody může být taková, že kůň dosáhne na dno a ve vodě neplave. Voda koně nadlehčuje a kůň tak méně zatěžuje šlachy a zároveň vykonává přirozený pohyb, který je ztížený protiproudem vody. Je to ideální možnost postupného zatěžování pro koně po zlomeninách, zhmožděných šlachách aj. Nesmíme ale zapomenout, že kůň nevynakládá takovou sílu při pohybu končetin směrem dozadu - do odrazu, jako při normálním pohybu na suchu. Při dlouhodobém jednostranném používání bazénu vzniká nerovnováha v utváření svaloviny a kůň může mít potíže při přechodu na práci na souši. Takový přechod proto musí opět být uvážlivý a postupný.

V druhém případě kůň nedosáhne na dno a musí plavat. Je to výborná pomůcka na posílení srdce, plic, hřbetních svalů a k celkovému zlepšení kondice koně. Je to vhodný doplněk tréninku sportovních koní. Udává se, že 10 minut plavání vydá až za 30-40 minut cvalu. Kůň se posílí bez nadměrného opotřebování šlach a kloubů. Vždy musíme dávat pozor, jestli kůň plave s rovným hřbetem - kůň ve vodě jakoby kluše. Pokud ne a kůň plave s hřbetem spuštěným dolů, nebo ve vodě jakoby cválá, je třeba s plaváním přestat - kůň by si mohl hřbet nenávratně poničit.

Někdy se koním koupání natolik zalíbí, že se chtějí ve vodě válet. To bychom jim neměli dovolit, protože pokud koni vnikne voda do ucha, ten ztrácí schopnost orientace v prostoru a může se až utopit.

Velkou nevýhodou bazénů pro koně jsou jejich vysoké pořizovací ceny a velká náročnost na údržbu čistoty vody. Nekryté bazény se navíc mohou používat pouze sezónně. Přesto by takový bazén neměl chybět ve špičkových sportovních stájích a dále v rehabilitačních střediscích pro koně, kde může být nahrazen podvodními běhacími pásy - klesá náročnost na údržbu vody a prostor, je možné trénovat více koní současně a lze koni udávat rychlost, měřit tepovou frekvenci, atd. Na druhou stranu na pásu není možné, aby kůň plaval, pro koně jsou mnohem stereotypnější a někteří koně se nenaučí jich nebát. Navíc jsou to poměrně složité přístroje náročnější na kvalifikovaný personál.

Koňský bazén u nás v republice můžete vidět např. v Levíně u Prahy.

Autorka: Helena Enenkelová


Kolika :(

28. září 2015 v 19:19 | Luca |  Kůň pod lupou
Kolika patří mezi nejčastější problémy u koní. Můžepotkat kteréhokoliv z nich. Je to skupina onemocnění provázených různě silnými bolestmi břicha. Není radno ji podceňovat, u zcela zdravého koně se v rozmezí několika hodin může rozvinout v život ohrožující stav.

Proč a jak vzniká

Příčin vzniku koliky je nespočet. Vyvíjí se při zkrmování zkaženého, zapařeného, nahnilého nebo plesnivého krmiva. Dále také při náhlém přechodu na jinou krmnou dávku. Trávicí trakt a bakterie v něm obsažené potřebují čas, v průměru 7 - 10 dní, na postupný návyk. Při zanedbání odčervení může koliku způsobit i parazit Strongylus vulgaris. Vliv může mít i nepřiměřené pracovní využití a změny atmosférického tlaku.

Jak kolika vypadá?


Kolikové bolesti jsou charakteristické rychlým nástupem. Kůň je neklidný, potí se, hrabe, ohlíží se na břicho, kope se směrem k břichu. S dalším stupňováním bolestí kůň ulehne a může se začít válet. Přitom nebere ohledy na své okolí a může zranit sebe i kohokoliv v dosahu.

Jindy zvíře skřípe zuby, nebo stojí se zakročenýma nohama (postoj houpacího koně), popřípadě zaujímá polohu sedícího psa. Jen opravdu velmi zřídka se kolika projevuje hlasově, kůň nesténá.

Přehled typů koliky

· Křečová kolika

Nejčastější, ale nejméně závažná. Je provázena jen mírnými příznaky. Pokud nenastanou komplikace, může sama odeznít.

· Zácpa = obstipace

Rozvíjí se při příjmu vysokého množství vlákniny, při nedostatku vody a při hltavém polykání. Střevní obsah se zahustí a dojde k zácpě.

· Kolika z plynatosti

Relativně vzácná, např. při náhlé změně diety. Střevní obsah nadměrně kvasí.

· Strangulace

Jedno z nejzávažnějších onemocnění u koní vůbec. Jde o zaškrcení části střeva. V drtivé většině případů se nedají zvládnout konzervativně a kůň musí podstoupit operaci. Přesto bývá prognóza mnohdy nejistá.

· Tromboembolická kolika

Vzniká při napadení parazitem Strongylus vulgaris žijícím v cévách zásobujících střevní stěnu. Ta je špatně krvena a díky tomu se může rozvinout kolika.

· Písková kolika

Jde o typ obstipační koliky. Může vzniknout, pokud je kůň na písčitých loukách nebo výběhu.

· Močová kolika

Je velmi vzácná. Výrazně častěji jde o obstipaci levých sloh velkého tračníku, což má stejné příznaky (postoj houpacího koně).

Diagnostika koliky

Vodítkem pro diagnostiku jsou příznaky a anamnéza - například náhlá změna krmné dávky, závadné krmivo atd. Důležitým ukazatelem je zrychlený puls, který se dle intenzity koliky vyšplhá na 50 - 120 za minutu (u zdravých koní je tato hodnota v rozmezí 28 - 42 za min.). Střevní peristaltika může být zpočátku mírně zvýšená, pak se ale snižuje.

Dále je třeba koně vyšetřit rektálně. Tím se zmapuje umístění jednotlivých částí střeva a stav jejich náplně. Důležitým krokem je sondáž žaludku. Vypustíme tak tekutinu, která se zde hromadí vlivem neprůchodnosti střev, zjistíme její objem. Koni značně ulevíme a předejdeme ruptuře žaludku.

I žaludeční vředy jsou relativně častou příčinou koliky. Diagnostikujeme je endoskopem.

Od koliky je nutno odlišit další stavy s podobnými příznaky, především laminitidu, pleuritidu, peritonitidu a myopatie.

Kolika hříbat

Ani hříbatům se kolika nevyhýbá. Může mít ještě další příčiny, například zadržení smolky, nejrůznější kýly nebo napadení škrkavkami.

Terapie koliky

Při podezření na koliku nenecháme koně válet, provádíme ho. Můžeme ho lehce lonžovat v klusu a dát klystýr. Raději ale voláme veterináře. Léčba je zaměřena na utišení bolesti pomocí analgetik a uvolnění křečí aplikací spasmolytik. Koni se podávají infuze pro úpravu dehydratace a iontové rovnováhy, přistupuje se k sondáži žaludku. Při obstipaci jsou podávána projímadla.

Pokud se stav koně nelepší, přichází na řadu chirurgická léčba (manuální vybavení obsahu a náprava polohy střev). Na tento zákrok je však třeba specializované pracoviště.

Prevence

Spočívá v krmení nezávadnými krmivy a ve vyvážené krmné dávce. Při přechodu na jiné krmivo je třeba provádět změny postupně. Koně pravidelně odčervujeme a dbáme na to, aby se jim do krmiva nedostaly věci, které tam nemají co dělat (provázky, kousky plastů atd.). Při dodržení těchto zásad snížíme riziko vzniku koliky.

Autorka: Tereza Vokatá


MINI koně pro slepé

27. září 2015 v 22:11 | Luca |  Zajímavosti o koních

Středa, 26. listopad 2008
Vodící koně jsou jednou z mála možností pro slepé, kteří z určitého důvodu nemohou či snad nechtějí mít jiné slepecké zvíře. S tímto projektem přišla v roce 1999 The Guide Horse Foundation (tzn. Společnost vodících koní), která si za cíl vytyčila poskytnout slepým lidem možnost pohybu, která by pro ně byla bezpečná, cenově dostupná a samozřejmě také spolehlivá.

Touto možností byli právě speciálně vycvičení vodící mini koně.

The Guide Horse Foundation je americká společnost, která poprvé před necelými deseti lety přišla s programem pro výcvik vodících koní. Tento program měl být určitou alternativou nahrazující vodící psi. Jak sama společnost uvádí, v USA se potýkají s velkým nedostatkem asistenčních zvířat pro slepé a vodící koně by mohli být určitým řešením tohoto problému. Americké statistiky uvádějí, že ve Spojených státech žije více než 1,3 milionu slepých lidí, z nich však vlastní vodící zvíře pouze zlomek, přesně jich je okolo 7000.

V počátcích tohoto projektu mini koně skutečně prokázali, že jsou schopni plnit vysoké nároky zrakově indisponovaných lidí. Ti potvrdili, že vodící koně jim dodávají jistotu, pocit bezpečí a skvěle se s nimi pracuje - mají výbornou povahu a jsou odolní proti stresovým situacím.

Kdo je vhodným vlastníkem vodícího koně?

  • Milovníci koní - lidé, kteří s koňmi vyrůstali, rozumějí jejich povaze, ví, jak se o ně postarat.
  • Alergici - spousta lidí je alergická na psy, proto jsou koně pro ně vhodnou možností.
  • Dospělí jedinci - pro mnoho lidí je složité se vyrovnat se ztrátou svého zvířecího miláčka, mini koně mají daleko delší životnost než ostatní vodící zvířata; mohou žít i více než 50 let, jejich průměrná délka života je 30 - 40 let, zatímco u psů je to pouze okolo 8 - 12 let.
  • Fyzicky indisponovaní - vodící koně jsou velice poslušní, učenliví a dobře ovladatelní, také jsou velice silní, proto jsou schopni například pomoci nemocnému vstát ze židle.
  • Lidé, kteří se bojí psů - někteří trpí silnými fobiemi ze psů, proto také jsou pro ně maličcí koně tím nejlepším řešením.
  • Lidé, kteří nechtějí mít zvíře v domě - mini koně jsou venkovní zvířata, nemusí se chovat v domácnosti.

Proč se užívají právě mini koně jako asistenční zvířata?

Pro koně je přirozené být vodícím zvířetem a pomáhá tak člověku již po staletí - říká se, že je to založeno na jeho specifických zvířecích instinktech. Když jeden kůň ze stáda oslepne, jiný se o něj postará. Považuje to za svoji zodpovědnost a vede slepého jedince spolu se zbytkem stáda. Ty samé instinkty se uplatňují i v případě lidí. Proto se může slepý jezdec účastnit speciálních jezdeckých soutěží, či jezdit na dlouhé rekreační vyjížďky, aniž by se musel bát o své bezpečí. Uplatňuje se zde vysoká důvěra a sepětí mezi jezdcem a koněm, že jej zvíře nezklame a dovede bezpečně do cíle cesty.

Cuddles2.JPG
Zdroj:www.guidehorse.com

Již z historie je nám známo, že váleční jezdečtí koně byli cvičeni tak, aby byli nejenom vůči válečné vřavě naprosto klidní, ale také aby svého zraněného pána odvezli z bitvy do bezpečí.

Které charakteristiky dělají mini koně vhodnými vodiči?

  • Dlouhověkost - jak již bylo řečeno, mini koně se dožívají značně vyššího věku než psi.
  • Cenová výhodnost - trénink vodícího psa může stát v USA i více než 60 000 dolarů (tzn. cca 1 110 000 Kč), u vodícího koně by tato částka mohla být o něco nižší, a také proto by více slepých mělo možnost získat asistenční zvíře.
  • Klidná povaha - mini koně jsou speciálně cvičeni, aby zůstali klidní ve stresových situacích; stejným cvičením procházeli i vojenští či policejní koně; je nutné, aby zůstali apatičtí vůči některým běžně se vyskytujícím jevům - např. davy lidí, hluk aut, ...
  • Skvělá paměť - koně mají neobyčejnou paměť, pamatují si negativní událost i po desetiletí.
  • Výborný zrak - jelikož koně mají oči po stranách hlavy, mají daleko lepší možnost rozhledu; jsou také schopni nezávislého očního pohybu, jsou s to vysledovat velice záhy potenciální nebezpečí, které by jim mohlo hrozit; vidí také velice dobře v téměř úplné tmě.
  • Soustředěnost - trénovaní koně se plně koncentrují na svoji práci a nenechají se ničím rozptylovat
  • Důraz na bezpečnost - koně se snaží chránit sebe i svého jezdce před nebezpečím, vede jej po nejlepší cestě a vyhýbá se překážkám.
  • Veliká výdrž - dobře vedený kůň je zdravý a silný, je schopen cestovat na daleké vzdálenosti, aniž by ho to nějak zvlášť zatěžovalo.


Kdo může trénovat vodícího koně?

Trénink každého vodícího koně vyžaduje mnoho let zkušeností s ježděním a výcvikem. Skutečně tedy není myslitelné, aby se této činnosti věnoval jen tak někdo, protože koně musí být perfektně vycvičení, jelikož slepí do nich vkládají veškerou svou důvěru a bezpečí, ne-li i své životy. Pouze profesionální cvičitelé s minimálně desetiletou zkušeností v oboru se o výcvik mohou pokusit.

Janet Burlesonová byla první osobou na světě, která se začala věnovat trénování slepeckých koní. Janet je vysloužilá profesionální trenérka s více než třicetiletou praxí. Během své dlouholeté kariéry vytrénovala tisíce koní, včetně největších národních šampiónů.

Cuddles1.JPG
Zdroj:www.guidehorse.com

Autorka: Sandra Rejlková

Kentaur

27. září 2015 v 22:08 | Luca |  Zajímavosti o koních
Částečně člověk, částečně kůň - kentaur. Ve své době se stal ztělesněním nezkrocené přírody a přitahoval imaginaci mnohých lidí. Jak už to tak bývá, o původu kentaurů se dochovaly spousty mýtů, některé se navzájem dost odlišují. Ať už však byli předkové tohoto zpola lidského národa bohové, či snad pozemští králové, pověsti o nich se shodují na tom, že to byl tvorové skutečně velké síly a moci.




Původ mýtů o kentaurech

Nejvíce prosazovaná teorie o původu mýtických kentaurů vznikla z předpokladu možné reakce národů, které nebyli seznámeni s jízdou na koni, na setkání s nomády. Nomádi patří k jedněm z prvních kmenů, kteří koně začali domestikovat . K domestikaci koně došlo poprvé na jižních stepních pastvinách střední Asie, přibližně v oblastech dnešního Kazachstánu.



Právě pohled na člověka sedícího na koni mohl u primitivních národů vyvolat představu tajemných bytostí, jež připomínali napůl člověka a napůl koně.

Již v 1. století před n.l. římský básník a filosof Lucretius se ve svém díle "O podstatě věcí" snažil dokázat nemožnost existence kentaurů. Dokládal to na jejich odlišném vývoji a růstu. Uváděl, že zatímco tříletí koně jsou již v samém rozkvětu života - dospělí, tak tříletí lidé jsou stále malé děti. A tudíž vytvoření takto hybridního zvířete jako je kentaur je nemožné.

Kentaurides

Není to příliš známo, ale vedle kentaurů - mužů, se objevily i kentauři - ženy, kterým se říkalo kentauridy. O kentauridách máme jen kusé zmínky, které se objevily až v pozdním starověku. Během raných dob antického Řecka nacházíme pouze příběhy o mužích - kentaurech.

Kentauridy jsou zobrazovány a v literárních dílech popisovány jako velice krásné ženy, které představovaly manželky a sestry kentaurů. V mýtech však zůstávají stranou a nezmíněny.

Kentauři a moderní doba

I v dnešní době se kentauři často objevují jako součást literárních děl - především v moderní fikci a fantasy. Spisovatelé je popisují často velice různorodě.

Za zmínku stojí jistě kniha Harry Potter z pera britské autorky J.K. Rowlingové, kde kentauři žijí v Zakázaném lese a vyznačují se svojí nedůvěrou a agresivitou. Spisovatelka kentaury popisuje jako tvory se sklonem k násilí a vztahem k astrologii. Někteří kentauři v jejím podání mají věštecké schopnosti.

Další dílo, zmiňující se o kentaurech, pochází od C.S. Lewise. V Letopisech Narnie kentauři vystupují jako mýtické bytosti vznešené, čestné a statečné.

Zajímavost

Podle jedné z mnoha pověstí měla mystická kentauří stvoření dva žaludky. Jeden z nich byl lidský a druhý zvířecí.

Knihovna Johna C. Hodgese na univerzitě v Tennessee nabízí stálou výstavu pod názvem "Kentaur z Volosu". Výstava je tvořena kombinací studie lidské kostry a kostry shetlandského ponyho pod heslem: "Věříte v kentaury?". Tato expozice slouží k demonstraci studentům, že mýty a báje by měly být vnímány kritičtěji.

Zdroj: konicci.cz

Epona-bohyně koní

27. září 2015 v 22:00 | Luca |  Zajímavosti o koních
Keltové zanechali v dějinách Evropy nepřehlédnutelnou stopu a to i v českých zemích. Důkazem toho je i neutuchající zájem o jejich kulturu a mýty. Asi najdeme málokoho, kdo neslyšel vůbec nic o tajemných kamenných menhirech či magické moudrosti keltských druidů.
Nedílnou součástí keltských mýtů, které v nás i dnes dokážou vyvolat ozvěnu těch dávných časů, jejichž pozůstatky můžeme stále ještě najít na místech keltských hradišť a obřadních míst, byli i bohové a bohyně.

Jedno z nejvýznamnějších míst v keltském pantheonu náleží bohyni Eponě, jejíž kult se zrodil v Galii, tedy na území dnešní Francie. ´Poznávacím znamením´ této bohyně je kůň, jak ostatně dokládá i její jméno. ´Epo´ je galské slovo pro koně, koncovka ´ona´ odkazuje na její božství. Epona tedy znamená v doslovném znění "koňská bohyně".

V této souvislosti je nutné poznamenat, že keltský kult koně byl opravdu velmi starý. Už nejstarší Keltové někdy v polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem uctívali ´bílého koně´. Tento ´bílý kůň´ nepochybně symbolizoval Slunce. Bílý neboli sluneční kůň tak zosobňoval to, co bylo pro tehdejší lidi základem životem, tedy světlo a teplo Slunce, které svým putováním po obloze určovalo i běh jejich života.



Zdá se, že kult bohyně Epony na tento prastarý kult v mnohém navazoval, i když, jak se domnívají badatelé, nebyl od něho přímo odvozen. Keltská bohyně Epona je tak vždy zobrazována výhradně ve společnosti koní a to několika způsoby. Často jede na klisně, ať už obkročmo či sedící z boku. Bývá však i zobrazována mezi dvěma či více koňmi, zpravidla klisnami, které mohou kojit hříbata, v tomto případě symbolizuje Epona i kult mateřství. Zřídka je i zobrazena jedoucí na voze. Jejími božskými atributy jsou koňský postroj, uzda a jezdecký bič.

Epona byla uctívána nejen jako bohyně chovatelů koní, ale také jako bohyně hojnosti, rovněž byla považována za Velkou matku zemi.

Eponin kult převzali od Keltů i Římané. Latinská verze jejího jména je Eponae. O tom v jaké úctě měli Římané tuto bohyni, svědčí i to, že jí ve stáji zřizovali oltářík. Tam, kde Římané válčili, to znamená především v oblastech Rýna a Dunaje, uctívala tuto bohyni i římská vojenská jízda. Římští jezdci ji považovali za svoji ochránkyni a taky ochránkyni svých koní.

Eponin kult byl velmi rozšířený. To dokazují i četné nálezy stop jejího uctívání, ať už jde o nástěnné malby, sošky či votivní nápisy, které byly nalezeny například i v bulharském Plovdivu.

Snad mají tedy i dnes koně svoji mocnou ochránkyni, jako jí měli kdysi v Eponě, bohyni koní.

Autor: Karel Trčálek





Modrý kříž

27. září 2015 v 21:37 | Luca |  Doporučení a tipy
Krom jiného byl kůň po celá tisíciletí využíván i k vojenským účelům. Ani dvacáté století nebylo v tomto ohledu bohužel výjimkou. Válečné požáry, které se v minulém století přehnaly Evropou, neušetřily, jako už tolikrát, ani koně. V první i v druhé světové válce se koně ocitali přímo na bojištích, uprostřed těch nejprudších bitev a taky tam hynuli.
Jestliže se o zraněné vojáky staral dobře známý Červený kříž, pak koním, ať už v první či ve druhé válce, pomáhala snášet jejich útrapy organizace The Blue Cross, tedy česky Modrý Kříž.

Na pomoc válečným koním

Historie Modrého Kříže je více než stoletá. V roce 1897 vzniká v Londýně organizace Our Dumb Friends League. Jejím cílem je pomoc koním, kteří pracují v ulicích hlavního města Londýna.
V roce 1912 ovšem vypukla první balkánská válka, v níž jsou nasazeni i koně. A právě na pomoc těmto válečným koním, zakládá výše zmíněná organizace nadaci Blue Cross Fund.
Vzápětí na to však přichází i první světová válka, v níž jsou masově využiti i koně v řádu stovek tisíců na obou stranách válečné fronty.
Kromě veterinární pomoci koním přímo na bojištích se nadace Blue Cross Fund během války soustředí i na to, čemu se dnes s oblibou říká ´fundraising´, tedy intenzivní shánění peněz na financování této pomoci.
Nadace proto vydává pohlednice a plakáty s motivy válečných koní a vedle nich i knihy příběhů válečných koní nebo i sbírku básní. To vše se silným emocionálním podtextem a jediným cílem, aby si lidé uvědomili, že válka se bytostně dotýká i koní, že i koně jsou jejími nevinnými oběťmi.

Válka koně nešetří

Střelná poranění, vyčerpání, bahno, otlaky, chlad, šok z výbuchu, bojové plyny, nákazy vozhřivky, to všechno nelítostně decimuje válečné koně. Například jen ve Francii bylo v nemocnicích zřízených Modrým křížem ošetřeno více jak padesát tisíc koní.
A nejinak tomu bylo i poté, co vypukla druhá světová válka. V jejím průběhu pomohl Modrý kříž 350 000 koním.

Modrý kříž pro koně funguje i dnes

Koně už k bojovým účelům používáni nejsou, přesto však Modrý kříž existuje dodnes. Jeho činnost se samozřejmě přizpůsobila aktuálním potřebám. Tato organizace je totiž tím, co by se dalo nazvat "koňskou charitou", která ve Velké Británii provozuje jedenáct koňských útulků a s nimi i tři nemocnice.
V současnosti má tato organizace 300 zaměstnanců a zároveň pro ni pracuje 2000 dobrovolníků, kteří především pečují o opuštěné koně. Těch je Velké Británii odhadem až 7000. Toto obrovské množství samozřejmě značně převyšuje kapacitu koňských útulků. V této souvislosti se sama nabízí otázka, kolik je asi takových opuštěných koní u nás?.
Poněkud smutnou zajímavostí je podle údajů Modrého Kříže skutečnost, že ve Velké Británii rapidně přibývá odložených minikoní a poníků, kteří byli původně pořízeni jako "živé hračky" pro děti.
autor článku: Karel Trčálek

Volné ustájení koní

24. září 2015 v 22:17 | Luca |  Doporučení a tipy
Snem nejednoho majitele či chovatele je volné ustájení, které by co nejvíce vyhovovalo přirozeným potřebám koní. Ano, kůň je pořád i přes značnou míru své domestikace zvíře nekonečných stepí a proto by pro něj mělo volné ustájení tím pravým ořechovým. Ale je tomu vždy tak?
Aby bylo volné ustájení skutečně volným, a tedy bylo pro koně co nejvíce přirozené, musí přece mít potřebné náležitosti a parametry, jejichž splnitelnost se ovšem v naší kulturní krajině může pohybovat na hranici nemožného.


Dostatečný prostor pro koně je základ

Základní podmínkou volného ustájení koní je totiž dostatek volného prostoru, o který ovšem může být v našich zeměpisných šířkách dost často nouze. Platí totiž, že na jednoho koně musí připadnout nejméně jeden hektar pastviny, což je na mnoha místech, zvláště v okolí velkých měst požadavek víceméně nesplnitelný.

I v případě, že počet koní na jeden hektar je vyšší než uvedený poměr, ještě rozumné maximum jsou ovšem nanejvýš dva koně na hektar, dá se s vypětím všech sil provozovat cosi jako volné ustájení. Takové ustájení ovšem vyžaduje, aby koně měli k dispozici maximálně velký základní výběh, z něhož jsou vypouštění na jednotlivé pastviny. O tyto pastviny se pak musí řádně pečovat.

Zima nemusí být pro koně problém

Kromě dostatečného prostoru je dalším problémem volného, tedy i celoročního ustájení, zimní období. Zimy se však není třeba vůbec bát, protože volné ustájení, je-li takové, jaké má být, umožňuje koním, aby uplatnili svoji přirozenou otužilost a odolnost.

Samozřejmě je ale nutné, aby chovatel koním i ve volném ustájení připravil takové podmínky, v nichž koně dokážou využít svých vrozených schopností. Tou první a základní podmínkou musí být, zvlášť, je-li koncentrace zvířat přece jen vyšší, zpevněná plocha, aby koně nemuseli stát v bahně.

Koně by měli mít k dispozici i přístřešek, stačí klidně i lehčí konstrukce, ovšem s kvalitní střechou. Je totiž docela možné, že plech rachotící ve větru či díky kapkám deště proměněný v buben může koně plašit, takže raději budou stát na volném prostranství v nepohodě.

Koně se zahřívají rovněž pohybem, čehož se využívá i při volném ustájení. Proto se jednotlivá krmiště či napájení umisťují tak, aby byli koně nuceni k pohybu, i když by se určitě nebránili tomu strávit celý den u jednoho krmelce plného voňavého sena.

Mají-li koně zajištěny tyto základní věci, není pro ně přezimování venku problém. Je si však dobré uvědomit, že ačkoliv volné ustájení je tím, co by se dalo nazvat přirozeným chovem koní, o kterém se nyní hodně mluví, je taky náročnější, co se týká vložené energie chovatele, ale je zpravidla náročnější i finančně v porovnání s ´klasickým´ ustájením.

Aby mělo volné ustájení smysl, musí se dělat pořádně, to znamená, koně musí mít možnost žít opravdu přirozeně, což však paradoxně klade mnohem vyšší nároky na jejich majitele. To je potřeba uvážit, aby se ze snu o volném ustájení nestala noční můra nejen pro majitele, ale i pro koně.

Autor: Karel Trčálek


Děkuji za návštěvu blogu!