Leden 2014

Signály

23. ledna 2014 v 18:05 | Luca |  Kůň pod lupou

Hlasová komunikace mezi koňmi je druhotná vůči informacím
získaným z vizuálních signálů a pohybů ostatních zvířat,
mnohdy sotva patrných. Umožňuje však dorozumívání na větší vzdálenost,
kde citlivý koňský sluch zachytí daleko víc informací,
než by mu poskytly vizuální signály. Hlasem také kůň ostatní zdraví,
stejně jako je varuje nebo jim sděluje své obavy či vzrušení.


Ržání
Je to hlasitý, vysoký zvuk,
který kůň vydává otevřenou tlamou a používá
jej jako signál pro koně, kteří jsou z dohledu,
a jako pozdrav pro blížící se přátele.
Oznamuje tak ostatním svou přítomnost
a z jejich odpovědí si určuje jejich polohu.

Řehtání
Hluboký, hlasitý zvuk,
slyšitelný na velkou vzdálenost.
Vydávají jej znejistělá zvířata, jež se oddělila od svých společníků,
v návalu zuřivého úsilí dostat odpověď,
která jim je umožní lokalizovat.
Řehtání je hlubší, delší a zoufaleji než zaržání,
které je vyšší a vyjadřuje pozdrav.
Hudrání
Zajímavé hluboké, mírné staccato,
které vzniká v zavřené tlamě
a slouží jako vyjádření spokojenosti
nebo k přivítání blížících se přátel.
Tento zvuk používají hřebci,
aby vyjádřili obdiv ke klisně,
klisny tak zase volají na hříbata.
Všichni koně ,,Hudráním" zdraví blízké
společníky (koně i lidi) nebo vyjadřují spokojenost,
když se jim přináší krmení.
Frkání
Je to prudké vyfouknutí vzduchu nozdrami,
kterým kůň vyhlašuje stádu poplach - hrozící nebezpečí.
Když se zvíře setká s neznámým předmětem nebo zvířetem,
zůstane nehybně stát a hlasitě frká.
Rozšířenými nozdrami zároveň zachytává cizí pachy.
Samo frkání znamená poplach nebo strach, popřípadě pouhé rozrušení.
Vyjeknutí
Pronikavý vysoký skřek, který lze uslyšet během hry,
znamená vzrušení nebo spokojenost,
může však také jít o signál protestu,
je-li některé zvíře příliš blízko - o upozornění,
že jeho přítomnost je nežádoucí.
Tento zvuk také vydávají klisny,
když se seznamují s hřebcem nebo valachem,
provádějí jej prudkým vysokým hrábnutím přední končetinou,
čímž mu dávají najevo, že se má držet v uctivé vzdálenosti.

Řvaní
Je to zuřivý výkřik soupeřících hřebců,
mimořádně agresivních v souboji o nadvládu nad stádem.
Funění
Jemné a měkké zafunění nozder neslouží pouze k vyčištění
dýchacích cest, nýbrž je také projevem spokojenosti.
Mručení
Nepatří do oblasti hlasové komunikace - je výrazem námahy
nebo bolesti, například během hřebení nebo při kolice.

Zlozvyky koní

23. ledna 2014 v 18:02 | Luca |  Kůň pod lupou
STÁJOVÉ ZLOZVYKY

Velká většina stájových zlozviků je z nudy. Kůň stojící celý den ve stáji nemá dostatek pohybu a je mu věnováno málo pozornosti. Nahromaděná energie může vyústit v různé nepříjemné návykové chování. Stájové zlozvyky jsou pro jiné koně ve stáji nakažlivé a mohou snížit hodnotu koně. Při prodeji musí prodávající na tuto vadu upozornit. Pokud to opomene, může být koupě koně prohlášena za neplatnou. Nejčastěji se vyskytují následující stájové zlozvyky.


Okusování předmětů (většinou doprovázeno hltáním vzduchu)
Kůň se žeřáky zakousne do žlabu, do dveří nebo hrazení boxu a v mnoha případech při tom polkne vzduch. Proti tomuto zlozvyku existují nákrční řemeny, které mohou klkání znemožnit, pokud se však používají okamžitě v raném stádiu. Tyto řemeny mají zvlášť utvořené místo pro jícen a průdušnice, a mohou se proto utáhnout tak těsně okolo koňského krku, že kůň nemůže dát hlavu do polohy, která umožňuje klkání. Klkání vzduchu zhoršuje trávení a může způsobit plynovou koliku. Klkání můžeme částečně předejít tím, že na dveře a jiná místa, kam se kůň může zakousnout, dáme kovový plát, nebo dřevěné části potřeme hojně speciálním nátěrem, který koně odpuzuje. Nejlepší řešení je však dopřát koni dostatek rozptýlení a pohybu na čerstvém vzduchu.


Tkalcování

Tkalcování se projevuje tak, že kůň neustále přenáší svou váhu z jedné přední nohy na druhou zvláštním kývavým pohybem. Krk a hlava koně se současně kývají ze strany na stranu a přední nohy jsou rozkročené. Následkem je zbytečné opotřebovávání nohou a kopyt. Proti tomuto zlozvyku dáváme na dveře boxu speciální mříž (viz. obrázek vpravo), která má uprostřed vykrojený prostor pro hlavu koně. Tento prostor je však dostatečně úzký, aby kůň nemohl kývat hlavou sem a tam.


Kopání a hrabání

kopytyMezi stájové zlozvyky můžeme zařadit také kopání do stěn a dveří a hrabání kopyty o podlahu. Je to nepříjemný zlozvyk, kterým se ničí box a při kterém se kůň může navíc zranit.


Kousání a trhání přikrývek

Mezi koňmi nacházíme také vytrvalé kousače dek a pokrývek. Proti kousání existují poloviční náhubky, které se připevňují k ohlávce a tak koni znemožňují zakousnout se do vlastní pokrývky.










VŠEOBECNÉ ZLOZVYKY

Při následujících špatných vlastnostech můžou hrát určitou roli genetické faktory, ale častěji jsou ovlivněny okolím a výchovou


Kousání a kopání

Někteří koně koušou a kopou, pokud je jim něco nevhod. Ve většině případů je to následek špatné výchovy.


Lekavost

Lekavý kůň reaguje na sebemenší podnět ve svém okolí úskokem či útěkem. Spatří-li jakýkoli pohyb, může se najednou splašit.


Stádový pud

Následkem silného stádového pudu je někdy to, že kůň přehnaně tíhne k jiným koním anechce od nich dobrovolně odejít. Pravděpodobně to pramení z nechuti koně být sám. Od přírody je to koneckonců zvíře sociální, které se cítí lépe ve sádě.


Hrabání předními kopyty

Hrabání předními kopyty je známkou netrpělivosti.


Odmítání poslušnosti

Kůň odmítá poslušnost při práci a dává to najevo vzpínáním či vyhazováním.


Vzpínání

Toto chování může poukazovat na agresy nebo strach koně. Pokud jezdec zamezí plašícímu se koni pohyb vpřed, může se kůň začít vzpínat. Na koních, kteří se často vzpínají, můžeme jezdit s martigalem. martigal nám umožní koně lépe ovládat. Vzpínání však není vždy následkem strachu. Může to být také známka přemíry energie a radosti ze života.



Vyhazování

Při vyhazování kůň napne hřbet do oblouku a skáče střídavě předníma a zadníma nohama do vzduchu. 5íkáme také, že kozluje. Koně, kteří stojí dlouhou dobu ve stáji, nekdy tímto způsobem ventilují přebytečnou energii, přičemž předvádí vskutku akrobatické a legrační poskoky. Vyhazování pod sedlem je často důsledkem protestu a odmítnutí poslušnosti. Vyhazováním se může kůň snažit zbavit se svého jezdce.


Poplašení a následné utíkání

Noční můra každého jezdce: kůň, který se splaší během vyjížďky do terénu. Kůň začne náhle splašeně utíkat, nereaguje na žádné pomůcky svého jezdce a běží hlava nehlava co nejrychleji může. Klid a rozvaha jezdce jsou nyní na místě. Nejdůležitější je nezpanikařit a dostat koně co nejrychleji zpět pod kontrolu, než vzniknou nebezpečné situace. Pokud se kůň často plaší, používáme martigal nebo ostřejší udidlo.

Historie koně

12. ledna 2014 v 17:08 | Luca |  Kůň pod lupou
Kůň je tvorem starším než člověk. Jeho první předek jménem eohipus se objevil již před 60 miliony let ve třetihorách na území dnešní Severní Ameriky. Koním které známe dodnes se příliš nepodobal: Měl dlouhé tělo a krátké nohy a byl velký asi jako liška ( 30 cm).
eohippus.jpg






eohipus

O 20 milionu let později žil mesohipus, který již vypadal jako menší kůň, tak jak ho známe dnes.Totéž platí o později žijícím miohypovi, meryhipovi, a pliohipovi.
mesohippus.jpg






miohippus.gif


miohypus


pliohippus.gif


pliohip



Zřejmě jedinými předky všech dnes žijících plemen koní byli evropský západní kůň (vyhubený již ve středověku), tarpan (vyhubený v 19. století) a kůň převalského, který byl před vyhynutím zachráněn na poslední chvíli

Věk koně

12. ledna 2014 v 17:04 | Luca |  Kůň pod lupou
VĚK KONÍ
VĚKPŘEPOČTENO NA LIDSKÝ VĚK
14 ROKY
1030 - 40 LET
1550 LET
2060 LET

Nikdy!

12. ledna 2014 v 17:01 | Luca |  Obrázky koní
Nikdy nejezděte rychleji, než jak letí váš anděl strážný.

Míry koně a jezdce

12. ledna 2014 v 16:56 | Luca |  Jezdec
jezdec
160
162
164
166
168
170
172
174
176
178
180
kůň
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
Děkuji za návštěvu blogu!