Pocit bezpečí a respekt

Před 33 minutami | Luca |  Koně
RESPEKT
Respekt nebo úctu koně cítí například k jedinci, který vede stádo. Bezmezně mu věří, že on najde vždy to nejlepší řešení pro všechny a často na něm závisí přežití celého stáda. Takový kůň nikdy se členy stáda nebojuje a nemá konflikty, protože ho ostatní respektují jako toho nejúžasnějšího vůdce a nikdo by si nedovolil na něj vztáhnout kopyto. Cílem člověka by mělo být stát se právě takovým obdivovaným vůdcem.

POCIT BEZPEČÍ
Je opakem strachu. Je to ten nejdůležitější pocit, o který bychom se měli snažit, aby kůň cítil. Když se kůň cítí v bezpečí, tak neútočí, není agresivní, neleká se, je v pohodě a přístupný. Pokud se nám v koni podaří vyvolat pocit bezpečí, máme jistého spolehlivého parťáka, který nás nebude chtít zklamat. Koně si totiž nesmírně cení vůdců, kteří dokáží zajistit potravu a hlavně bezpečí. O tom více v jiném článku.

Jestli mají koně ještě jiné pocity zatím nikdo neví. Myslím si, že koně se třeba neurážejí. Nikdy jsem se nesetkala s uraženým koněm. Zato s uraženým psem nebo kočkou ano. Koně také neřeší plemennou příslušnost a myslím si, že neřeší ani krásu. Hodně mi hlavou vrtá škodolibá radost, zlomyslnost. Věda zatím tvrdí, že koně a poníci nejsou schopni škodolibých naschválů, ale mnoho lidí si stojí za tvrzením opačným a dalo by ruku do ohně za to, že viděli, jak se oči jejich koně či poníka smějou nějaké lumpárně. Já osobně se zatím přikláním k tvrzení vědy, ale nestojím za tím názorem s pevností skály. Já se zatím s takovým zvířetem nesetkala, ale jednou, kdo ví?

Další pocit, u kterého si nejsem jistá je závist. Se závistí jsem se také setkala více u koček a psů, než u koní. Pokud vedle sebe uvážete dva koně a jednomu dáte krmení a druhému ne, nevím, zda bude ochuzený jedinec cítit pouze vztek nebo vyloženě závist. To nechám na vás :) Stejně tak si nejsem jistá se zármutkem. Spousta koní nehne brvou, když jejich stádový kolega zemře, ale údajně se našli i tací, kteří se krátce po smrti svého druha utrápili k smrti. Přestali jíst, pít, komunikovat a pak konec. Já zažila takového jednoho závisláka na jedné jediné kobylce, od které se nehnul na krok a čekala jsem, co se stane, až ho odvezou do jiné stáje. Kupodivu žádné trápení nenastalo, žral a pil normálně a za chvíli si oblíbil jinou kobylku, což mě trochu znejistělo, co se týká pocitu zármutku u koní. Ale možná je to jako u lidí. Někdo se se ztrátou partnera už nikdy nevyrovná a jiný to neřeší a najde si jiného.
Plakající kůň. Neexistuje. Viděla jsem koně s ohromnými bolestmi při kolice, při zlomené noze, hříbátko odvržené matkou, klisnu, která přišla o hříbě, a i když se tito koně cítili velice zle, nikdy jsem neviděla ukápnout jedinou slzu. Někdy zvířata mohou mít výtok z očí a lidé hned dávají videa na internet, jak zvířata pláčou. Myslím si, že pláč je ryze lidská záležitost. Pláč nastupuje ve chvíli, kdy už mozek není schopen se vyrovnat se emocemi. U zvířat to očividně funguje jinak, i když víme, že jsou schopna zažívat také velmi silné emoce.
Každopádně je o čem přemýšlet a co zkoumat, toto téma je poměrně čerstvé a na odhalení čeká jistě spousta důležitých a zajímavých poznatků, které nás zase posunou ve vnímání koní trochu dál.
 

Jarní výživa koníkuů

Včera v 20:48 | Luca |  Koně
Jarní pastviny
V zimě má mnoho koní omezený přístup na pastviny a to hned z několika důvodů: na mokrých pastvinách působí koně velmi destruktivně na půdu. Často trhají trávu i s kořeny a mohou kopyty páchat velké škody na drnech.
Pastva je pro koně nejpřirozenější ať už z hlediska výživy tak i pohybu. Obecně se koně rádi pasou a tráví čas v široce otevřených prostorech. Pokud mají 24 hodin přístup na pastvu, budou pasením trávit cca 17 hodin. Asi 10 % z celkového času stráveného na pastvě koně vynaloží na pohyb, který je mimo jiné důležitý pro udržení správné gastrointestinální funkce. Na horších pastvinách to bude ještě více, neboť koně vyhledávají chutné krmivo. Stejně tak budou více chodit, pokud budou sami. Při celodenním pohybu na pastvě (24 hodin) můžou koně nachodit cca 13 - 15 km. Pokud se pasou jen přes den (7 hodin) je to jen 4 - 5 km. Vleže stráví cca 2 hodiny, v období 3 - 4 hodin před svítáním.
Možnost pást se delší dobu má své velké výhody. Dobře řízená pastva bude ekonomický zdroj vysoce kvalitního krmiva. Může být vynikajícím zdrojem stravitelných živin pro koně, zejména energie a dusíkatých látek. Jarní pastva má vysoký obsah lehce stravitelných sacharidů a bílkovin, čímž se podobá jadrnému krmivu, a proto je vhodné snížit jeho množství v krmné dávce. Obsahuje pouze 20 % sušiny a zbývajících 80 % je voda, což je zcela zásadní rozdíl proti senu, kde je tento poměr obrácený. Při celodenním přístupu na pastvu můžou koně denně přijmout 1,8 - 2,3 kg cukru denně! Obsah živin je nejvyšší během jara a na podzim. Starší tráva má mnohem nižší obsah energie, bílkovin a celkovou stravitelnost ve srovnání s jarní rostoucí pastvou. Za určitých okolností může splnit většinu nutričních potřeb koně. Pochopitelně pro koně pracující, rostoucí, vysokobřezí a kojící klisny nemusí ani velmi kvalitní jarní pastva postačovat a je nutné doplnit chybějící živiny pomocí koncentrátů. Za 24 hodin při dobré kvalitě pastvy kůň spotřebuje kolem 8 % své hmotnosti. K přijetí sušiny rovnající se 1% tělesné hmotnosti je nutný pobyt na pastvě min 8 - 10 hodin. Při kratší pastvě budou nezbytná doplňková krmiva k dostatečnému příjmu sušiny z pícnin.
Jeden z několika způsobů jak postupně navykat na pastvu je postupné zavádění, kdy prvních pár dní necháme koně na pastvině zhruba 0,5 - 1 hodinu. Během 14 dnů dobu strávenou na pastvině stále zvyšujeme. Koně by při navykání neměli chodit na pastvu hladoví, aby nedocházelo k přežírání a s tím spojenými zdravotními komplikacemi. Nezbytnou součástí pastviny by měl být minerální liz. Před začátkem pasení by měla mít výšku kolem 15 cm.

Prostor potřebný pro pastvu:
  • Klisna s hříbětem - 0,7 - 0,8 ha
  • Ročci a dospělí koně - 0,6 - 0,8 ha
  • Odstávčata- 0,2 - 0,4 ha

Pokud je plocha na koně menší, hlavní význam pastvy bude spočívat v pohybu koně a přívod živin bude vedlejší funkce.
Vedle zmiňovaných výhod, může na pastvině číhat pro koně mnoho nebezpečí. Jedním z nich může být poměrně vysoké riziko nakažení parazity na špatně udržovaných pastvinách. Koně by měli na jaře na pastvinu odcházet již odčerveni. A rovněž pastvina by měla být zbavena co největšího počtu parazitů, což znamená buď pravidelné sbírání výkalů (ideálně 2x týdně) nebo na větší ploše rozvláčení (nejlépe za teplého počasí, při teplotách nad 30˚C, v období, kdy na pastvě nejsou koně). Další nebezpečí je v podobě zvýšeného rizika průjmů, kolik a laminitidy. Nahrazení sena jarní trávou způsobí změny ve složení střevní mikroflóry, a pokud jsou příliš prudké, dochází k výše uvedeným zdravotním komplikacím, protože se mikroflóra nestačí adaptovat. Pro koně náchylné k laminitidě a některým poníkům je nejlepší se těmto bohatým, jarním pastvinám úplně vyhnout. U vnímavých koní může tyto problémy spustit i omezené množství pastvy.
.
Línání
Typické pro toto období je línání. Nedostatek proteinů a aminokyselin může tento proces zpomalit. Naopak mastné kyseliny, zejména omega-3 a omega-6, vyskytující se právě na jarních pastvinách, v lněném semínku nebo rýžových otrubách mohou výrazně přispět ke kvalitnější srsti.

Lněné semínko
Ve výživě koní má své místo již desítky let hlavně pro svoje pozitivní účinky na srst. Bohužel se často špatnou úpravou sami připravíme o ty nejcennější látky, které semínko obsahuje. Rovněž časté obavy z otravy jsou zcela zbytečné, pokud se krmí v běžně doporučovaném množství, což je pro dospělého koně kolem 100 - 120 g a pro hříbě 50 - 80 g. Bez nežádoucích účinků lze krmit až 500 g. Proti tomuto mýtu svědčí i fakt, že lněné semínko je oblíbené i v lidské výživě mimo jiné proti zácpě a u těhotných žen k usnadnění porodu. Jako jedno z mála krmiv je velmi dobrý zdroj mastných kyselin, na které jsou ostatní krmiva velmi chudá. Mimo jiné obsahuje také kolem 40 % tuku, 30 % stravitelné vlákniny, 20 % bílkovin a široké spektrum minerálních látek.

A v jaké formě ho podávat?
  • Celé semínko - nejznámější varianta je povařit až se vytvoří sliz a vychladlé podat do krmné dávky. Toto ovšem zcela změní nutriční profil. Z této úpravy je nejvýznamnější sliz, který potáhne žaludek a střeva, ovšem cenné mastné kyseliny, které se varem ničí je potřeba dodat v jiné formě.
  • Extrudované lněné semínko. Připravené správným technologickým postupem si zachová všechny důležité živiny. Procesem extruze se eliminují všechny antinutriční látky a zároveň se zvýší stravitelnost mastných kyselin.
  • Mačkané, drcené. Tato úprava je nutná provádět bezprostředně před krmením, neboť mastné kyseliny jsou nestálé a hrozí žluknutí. Lze zalít studenou nebo vlažnou vodou, čímž rovněž zeslizovatí stejně jako při vaření. Pokud ho podáváme suché, zeslizovatí v trávicím traktu.
  • Lněný olej - je velmi nestabilní a žlukne během několika hodin, proto většinou obsahuje velké množství konzervantů, pokud není v kombinaci s vitamínem E, který působí jako přírodní konzervant. Kromě zdroje omega-3 mastných kyselin může sloužit i jako zdroj energie. Mnohem výhodnější je krmit semena, jelikož obsahují další mikroprvky, které do oleje nepřechází.

Stejně tak jako všechny zdroje tuků, lněné semínko by mělo být zaváděno postupně během 3 - 5 dnů. Pokud se zkrmuje společně s olejem, může působit projímavě. Ideální doba zkrmovaní je během března a dubna. Poté již pasoucí se koně získávají potřebné živiny z jarní trávy.
.

Deprese

Včera v 15:00 | Luca |  Koně
DEPRESE
Ano, koně mohou upadnout do deprese. Pokud jsou nuceni do nudné, neustále stejné, dlouhotrvající a náročné práce, ve které nevidí smysl, je na ně činěn neustálý nátlak, žádná pochvala a jen víc a víc práce, přestanou mít radost ze života a upadnou do apatie. Zažila jsem a není to nic příjemného. Pak mi bylo blbé si toho koně vůbec brát pod sedlo. Naštěstí to nebyl ten typ deprese, kdy už není návratu zpět a kůň se po ubrání práce dal zase psychicky dohromady. Jsou však případy, kdy jiskra v oku vyhasne navždy a nikdo s tím už nic nezmůže. S takovým případem jsem se naštěstí osobně nesetkala, toto vím pouze z jistých zdrojů. Dále koně mohou upadnout do deprese při ztrátě oblíbeného druha, se kterým trávili většínu času nebo klisna může mít depresi po ztrátě hříběte. Kdysi jsem zažila příhodu, kdy do té doby bezproblémová klisna přišla o hříbě. Brzy na to se jiné klisně narodilo hříbě, ale ona jej odvrhla. A ta klisna, která přišla o hříbě, se změnila v nenávistnou bytost a jakmile se odvržené hříbě přiblížilo ke stádu, hned po něm vyjela a popravdě, tak zlostný výraz v obličeji jsem vídala u koní málokdy. Jednou málem nebohé hříbě zadupala do země, když po něm šla a hříbě při útěku upadlo. Myslím si, že klisna upadla do hluboké deprese ze ztráty svého hříběte a místo, aby si adoptovala hříbě odvržené, si na něm naopak vybíjela vztek. Za několik dalších dní se klisna začala chovat podivně (blíže nedokážu vysvětlit) a o dva dny později byla nalezena mrtvá, zaklíněná mezi dodávkou a zdí na dvoře. Co se tam tehdy stalo je dodnes záhadou, zda se jednalo o nešťastnou náhodu nebo promyšlenou sebevraždu.. Informaci o úmrtí klisny znám pouze z doslechu, takže přesnější informace nemohu podat. Každopádně deprese je vážná věc u lidí i u zvířat. Já sama mívám depresivní sklony, tak alespoň maličko vím, jak se asi takový tvor cítí. Nic hezkého, to mi věřte. Koně, stejně jako lidé, potřebují práci různorodou, zábavnou a hlavně smysluplnou, aby jim z toho všeho nešplouchalo na maják. Koně nejsou tak jednoduší, jak si někteří lidé myslí. Kůň strašně nerad opakuje činnost, ve které nevidí smysl nebo která ho nebaví. Příklad uvedu na jisté klisně, která velmi ráda cválala přes louky. Jednou jsem potřebovala nafotit snímky a natočit video a bohužel se to napoprvé nepovedlo. Když jsem na konci louky klisnu otočila, abychom šly zpět a daly si to ještě jednou, klisna nejdřív váhala, jestli to myslím vážně a šla velmi nejistě a každou chvíli otáčela hlavu mým směrem, jako by nechápala, proč jdeme zase zpátky a nepokračujeme jako obvykle. Nebo jiná situace, i když opět při focení. Zase klisna, tentokrát jiná, byla nucena kvůli focení stoupat a sestupovat z krátkého, leč poměrně prudkého kopečku. Když byla požádána již po několikáte o sestup z toho samého místa, začala odmítat. Náročné to bůh ví jak nebylo a klisna byla na zátěž zvyklá, spíše to vypadalo, že toho má již plné zuby a nevidí jediný důvod, proč tu musí neustále tajtrlíkovat nahoru a dolů. Člověk sice touží po naprosto poslušném koni, ale stojí za zvážení, zda chcete mít koně přemýšlejícího, radostného, ale někdy i vzdorujícího nebo z něj chcete mít sice poslušný, ale zároveň otupělý stroj bez zájmu o život.
 


Radost

Včera v 8:00 | Luca |  Koně
RADOST
Když koně vyjadřují radost, člověk se vždy musí usmívat. Crčí z nich energie na metry daleko, pofrkávají, pořehtávají, běhají, kozlují, dovádějí, poskakují, s vysoko drženým ocasem, stříhají ušima a mají veselý výraz v očích. Toto se děje často při přípravě krmení (to pořehtávání a jiskřičky očí plné naděje), při návratu člena stáda do ohrady, nebo při dlouhém stání v boxu a následném vypuštění do výběhu. U hříbat ani nemusí být nějaký důvod, ta dovádí jen tak z přebytku energie :) Někdy strhnou celé stádo, včetně starších koní a dovádějí všichni.

Nenávist

Neděle v 15:00 | Luca |  Koně
NENÁVIST
Koně jsou schopni nenávisti, kterou mohou cílit téměř proti všemu, i proti člověku. Kůň může člověka nenávidět z celého svého srdce, pokud mu člověk ubližoval a při každé snaze člověka o přiblížení může kůň ze strachu útočit. Každá nenávist vlastně pramení ze strachu. I ta, která je cílená proti neškodným koním. Například jedna klisna nenávidí druhou. Nemůže ji vystát, napadá ji, možná ze strachu ohrožení sokyní. Ale viděla jsem i případ malého poníka, který se rozběhl klidně přes půl ohrady, jen aby mohl napadnout jednoho nového koně. Kůň byl sice obr, ale takový ten typ já si nebudu všímat vás a vy si nevšímejte mě. Nevím, co poníka k útokům vedlo, jestli nenávist nebo jen cítil svoji duševní převahu a využíval ji k upevnění pozice ve stádě. Každopádně to dělat nemusel, protože i bez toho napadání bylo jasné, že je v hierarchickém žebříčku výše postaveným nad novým koněm, který se ani náznakem nesnažil svoji pozici vylepšit. A ještě jeden příklad nenávisti můžu ukázat na valachovi, který nově přišel do stáda a dá se říci, ukradl jinému, slabšímu valachovi kobylku, kterou pak střežil jako oko v hlavě a jakmile se snažil původní valach ke kobylce jen přiblížit, byl hned napaden. Proti jiným valachům, kteří o kobylku neusilovali, nový valach nic neměl a nevšímal si jich. Tady toho však prostě nenáviděl. Názorné foto dotyčných valachů:

Odpor

Neděle v 8:00 | Luca |  Koně
ODPOR
Odpor koně vyjadřují méně okatě. Například když natahuje k cizímu koni cizí člověk ruku a kůň o kontakt nestojí, ruce člověka uhne a odejde do bezpečné vzdálenosti. Nebo jsem viděla valacha, který byl "zamilovaný" do jeho jediné, nejdražší klisny, ale zrovna se říjela jiná klisna a valacha neustále obtěžovala, chodila za ním, lepila se na něj, očuchávala ho, a když nereagoval, jemně ho štípala do zadnice ve snaze podpořit jeho libido (holka nevěděla, že již nějaký čas není hřebcem). Každopádně byly vidět projevy jeho nevole, vůbec se mu blízkost dotěrné klisny nelíbila, neustále se snažil držet si od ní odstup tím, že vždy popošel, ale asi by se kolem toho balíku sena uchodil k smrti, takže začal trochu kvičet a nadzvedávat zadní nohu, ve snaze nadrženou kobylu odehnat. Co tím však chci říct je to, že v tu chvíli určitě valach vnímal blízkost nemilované klisny jako nepříjemnou, což by se dalo nazvat i odporem, který ho nutil neustále odcházet od klisny dál. A musím zmínit ještě jeden případ. Jistá teplokrevná kobyla byla zapřahána do velmi těžkého vozu sama. Zpočátku se tvářila normálně, ale když tuto práci musela vykonávat každý den, kdy vůz musela tahat do dlouhého kopce, bolestí se u toho kroutila, a když už nemohla, tak byla ještě bolestivě popoháněna bičem, vytvořila si k této práci neskutečný odpor. Za prvné její výraz v obličeji při zapřahání je nezapomenutlný, za druhé to z té kobyly sálalo o sto šest. Tak strašný pocit odporu jsem u koně nikdy nezažila. Fakt by se dal krájet. Když stála u úvazu, tvářila se normálně, ale jakmile viděla, že se přináší postroj, její výraz se naprosto změnil (a tím nemyslím uši vzad, koulení očí apod.).

Zlost a vztek

Sobota v 12:00 | Luca |  Koně
ZLOST, VZTEK
Zlost koně ukazují velmi zřetelně. Když se vztekají, koulejí očima, házejí hlavou, cvakají zuby do prázdna (pokud nemohou někoho kousnout) nebo kousnou jedince, který stojí poblíž, i když ten za nic nemůže. Toto je dobře patrné například při dotahování sedla. Vedle sebe stojí dva koně uvázaní k vazáku, kteří se snášejí dobře a začne se dotahovat sedlo koni, který dotahování sedla nenávidí. Dotyčný kůň ví, že člověka kousnout nesmí, (i když by to nejraději udělal), a potřebuje ten vztek nějak vyventilovat, tak vzteky kousne svého nebohého druha stojícího vedle. Jiný kůň při dotahování sedla cvakal zuby naprázdno, další zase zubama vrzal. Každý kůň vztek projevuje jinak. Všimnout si dále můžete uší položených vzad, pevně semknutých pysků, kdy se na lících či spodní čelisti objevují rýhy zaťatých svalů, funění a doširoka rozevřených nozder. Koulení očí nemusí být přítomno vždy. Jak umí koně vyjadřovat emoce ukážu názorně v jiném článku. Zde přikládám jedno foto klisny, která neměla ráda lidi, protože jí kdysi předchozí majitelé surově bili. Jakmile se člověk přiblížil jen k ohradě, mohl pozorovat první varovné náznaky vzteku pramenícího z nenávisti k lidem. Sice je to velmi špatná fotka, ale zřetelně jsou vidět pevně semknuté pysky, zatnuté svaly dolní čelisti a líce, rozevřené nozdry a uši položené vzad.

Nervozita

Sobota v 8:00 | Luca |  Koně
NERVOZITA
Nervózní koně bývají, když něco očekávají, chtějí konat dopředu a my jim v tom bráníme (např. kůň chce běžet po louce a my jej držíme v kroku). Nebo bývají nervózní z přítomnosti dominantních jedinců, či z příchodu nového člena do stáda nebo z podivného předmětu, který budí strach. Nervózní kůň zrychleně dýchá, má hlavu a krk vztyčeny vysoko, je napjatý po celém těle, pohybuje se strnule, oči mívá vykulené a nozdry doširoka otevřené. Často hlasitě funí, potí se, pobíhá sem a tam a může švihat ocasem. Nervózní koně také často produkují kobližky, které spíš někdy vypadají vodnaté jako kravince (někteří nervózní lidé mívají průjem, někteří koně na tom bývají obdobně). Na obrázku můžete vidět klisnu rozrušenou z nového přírustku do stáda, jejíž střeva díky tomu pracují o sto šest.

Znuděnost, hrdost a náklonost

Pátek v 23:59 | Luca
ZNUDĚNOST
Nikdy bych neřekla, jaký koně dokáží udělat znuděný a otrávený obličej. Umí a jaký! Nuťte koně jít 4x za den na jízdárnu se začátečníky, ideálně každý den a uvidíte nudu na entou. Nuda koním, stejně jako člověku, ubírá energii, takže se pak projevuje zakopáváním, pomalým ploužením, ospalým výrazem a ignorací pomůcek. Pokud se kůň nudí v boxu, může si vytvořit zlozvyky, které jsou vlastně jen obrana proti unuzení se. Pokud je kůň přetěžován nudnou prací, ve které nevidí smysl, může upadnout do apatie, totálního nezájmu o cokoli včetně spolupráce s člověkem.

HRDOST
Hrdost je nejčastěji vídaná u hřebců, ale není to pravidlem. Hrdý kůň si je vědom svých kvalit a předvádí se rád v plné síle. Je plný energie a zaujímá vysoké, impozantní držení těla. Jak moc si kůň dokáže uvědomit sám sebe zatím není známo.

NÁKLONNOST
Může vyústit až v závislost na jednom jedinci, kdy "zamilovaný" kůň nebude chtít opustit svého oblíbence za žádnou cenu. Často se tak stává, když je kůň ve společnosti pouze tohoto jednoho zvířete a nemusí to být zrovna kůň. V přírodě koně neudržují přátelství s jinými druhy, nebo to přinejmenším není běžné, ale pokud je kůň držen o samotě, dokáže se upnout na kozu, ovci nebo kočku (a stejně tak se ovce nebo koza, či jiné takové zvíře může upnout na koně, čehož jsem byla sama svědkem). Co se týká psů, tak ti moc oblíbení u koní nejsou. Koně z nich bývají nervózní, alespoň zpočátku, než si na ně zvyknou. Kočky koně snášejí dobře a někteří je mají i rádi. Nevnímají je jako by to byl jiný kůň, ale jako kámoše od jiného druhu.
Koně vnímají jiná zvířata ve třech rovinách. Buď se s nimi cítí dobře, neutrálně, nebo špatně. Pokud se cítí s nějakým koněm dobře, vyhledávají jeho společnost. Často stojí vedle sebe a mohou se o sebe i opírat nebo si navzájem čistit srst. Jestliže vnímají jiného koně neutrálně, jeho přítomnost nevyhledávají, ale ani ho od sebe neodhánějí, jako ve třetím případě, když daného jedince nemají rádi. Ten se pak nesmí přiblížit blíž, než určí kůň, který jej nemá rád. Pokud tento nebude respektovat výstražná znamení, bude jemněji nebo ostřeji napaden.

Strach

Pátek v 23:52 | Luca |  Koně

STRACH
Strach má každé zvíře. Je to základní emoce nutná pro přežití, protože kdo nemá strach, bude neopatrný a tím pádem se stane snadnou kořistí. Hříbata se rodí s vrozeným strachem, některá méně, jiná více. Koně mívají často strach ze samoty, protože osamělý kůň je snadnou kořistí. Znala jsem koně, který měl panickou hrůzu z opuštění stáda. Jakmile se ostatní koně s jezdci vzdálili, tento kůň začal nepříčetně řehtat, spíše to tedy připomínalo hysterické řvaní a udržet jej v klidu pod sedlem bylo velmi náročné, až nemožné. Při jednom takovémto výstupu, dostal kůň ve svých 19 letech infarkt, padl i se svou jezdkyní a zemřel. Přitom mu nikdy nebylo ubližováno, nebyl týraný, a přesto lidem natolik nedůvěřoval, že takhle strašně vyváděl, když měl být sám jen s lidmi. Nedůvěra je tedy další věc, kterou koně umí cítit a pramení právě ze strachu. Jakmile se kůň necítí v bezpečí s člověkem, snaží se dostat za každou cenu do bezpečí stáda a samotný, jen v přítomnosti lidí, se cítí ohrožený, což často vyvolává nebezpečné situace pro člověka i koně. Bohužel koně neumí myslet dopředu a nedokáží domyslet důsledky svého konání, takže panický strach je v naší době poněkud kontraproduktivní. Když kůň dostane panický strach, mozek se mu zatemní, centra přemýšlení se vypnou a funguje jen pud sebezáchovy. V přírodě to kůň řeší rychlým útěkem po prérii a jediné na co myslí, je zachránit si život. V civilizaci kůň situaci řeší stejně, ale nedojde mu, že se právě vřítil na silnici a může být poražen autem.. Dále koně mívají strach z neznámého, což je zase důsledek pocitu ohrožení. Koně jsou velmi opatrní a vše podezřelé musejí nejprve očichat a ověřit si, že jim daná věc nezpůsobí bolest ani ohrožení na životě. Samozřejmě takoví nejsou všichni koně. Někteří se bojí téměř všeho, i tam, kde to znají a jiní jsou naopak v klidu i v neznámém prostředí a neleknou se, i kdyby se jim za zadkem střílelo. No a také nesmím zapomenout zmínit strach z bolesti. Ten si koně pamatují moc dobře a pak mohou reagovat i v bezpečné situaci neadekvátně. Například když koně dříve někdo bil, pak stačí zvednout jen ruku a kůň instinktivně ucukne a na jeho řeči těla je poznat, že se bojí, protože tento pohyb má spojen s bolestí. Pak se může po člověku ohnat a štípnout nebo kousnout, či se vzepnout, aby tím odvrátil úmysl člověka koně uhodit. Bohužel následkem toho jen zvyšuje pravděpodobnost, že nakonec uhozen bude. Je to začarovaný kruh ze kterého vede jen cesta pochopení, co koně k takovému chování vede a jak dosáhnout toho, aby se kůň přestal bát. Poslední ze škály strachů koní je strach o hříbě. Ten ani popisovat nemusím, zde je jasné, o co se jedná. Ačkoli jsou i kobyly, které nemají mateřský pud a své hříbě odhánějí a nechtějí s ním mít nic společného. Ještě mne napadá, jestli mají koně strach i o dospělého druha, ale myslím, že ne. Že strach o hříbě je jen pudový a s přibývajícím věkem hříbete postupně u matek mizí a u jiných koní se nevyskytuje vůbec.


Kam dál